Aleš Krejčů
Ing. Aleš Krejčů (nar. 3.6.1944 v Deštné, okres Jindřichův Hradec; zemř. 8.8.2022[1]). Dříve dlouholetý pracovník památkové péče v jižních Čechách specializovaný na regeneraci městských památkových rezervací a ředitel regionálních odborných institucí. Významně se podílel na organizaci restrukturalizace odborné organizace státní památkové péče (po roce 2008). V roce 2005 jej ministr kultury odvolal z funkce.[2] V roce 2017 byl vyznamenán Cenou ministra kultury za celoživotní přínos v oblasti památkové péče.
Vzdělání
- Osmiletá střední škola Deštná 1950-1958.
- Střední průmyslová škola stavební v Českých Budějovicích 1958-1962.
- Fakulta architektury a pozemního stavitelství Českého vysokého učení technického Praha 1962-1967 – obor pozemní stavitelství.
- V roce 1977 dokončil postgraduální studium na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze.
Zaměstnání
Od 1. 10. 1967 zaměstnán v Krajském středisku státní památkové péče a ochrany přírody v Č. Budějovicích jako samostatný inženýr. Postupně působil v odborné agendě v okrese Tábor a Strakonice.
Od 1. 10. 1968 začal pracovat na detašovaném pracovišti pro rekonstrukci MPR Č. Krumlov, místo emigrujícího spolupracovníka. Zajišťoval při tom i terénní práci odborného pracovníka v okresech Č. Krumlov a Prachatice.
Od 1. 1. 1971 zastával funkci vedoucího oddělení architektury a převzal přitom nově zahájenou akci regenerace MPR Tábor. V červnu 1971 dokončil postgraduální studium dějin architektury a umění společně na Fakultě architektury ČVUT a Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
V roce 1972 pověřen řízením odboru památkové péče, z této funkce je však po odmítnutí vstoupit do KSČ 29. 12. 1972 odvolán a přeřazen zpět do funkce vedoucího oddělení architektury. Postupně při ní, kromě dlouhodobě řízené regenerace MPR Tábor, prováděl odbornou činnost na okresech Pelhřimov, J. Hradec, Č. Budějovice a Písek.
Vzhledem k špatným platovým poměrům v památkovém středisku hledal uplatnění ve vedlejším pracovním poměru a od podzimu 1974 nepravidelně externě spolupracoval s projekčním oddělením podniku Památky Tábor při řešení složitějších statických zajištění památkových objektů jako specialista.
K 1. 7. 1978 je znovu ustaven do funkce vedoucího odboru památkové péče. Mezi priority v té době zařadil vyřešení prostorových podmínek a připravil s kolektivem odboru rekonstrukci objektu bývalého morového špitálku Nejsvětější Trojice. Při reorganizaci střediska je v roce 1979 jmenován náměstkem ředitele pro památkovou péči. Funkce vedoucího odboru byla v této souvislosti zrušena a zvětšil se počet oddělení rozdělením specializací. Při zastávané řídící funkci nadále zajišťoval agendu odborné činnosti při regeneraci Tábora, a to až do roku 1989.
V roce 1985 navrhuje začlenění údržby a obnovy spravovaných hradů a zámků do organizační struktury úseku památkové péče. Toto pojetí řízením a organizačním opatřeními postupně optimalizuje včetně vazby na správu a řízení hradů a zámků. Stal se pak setrvalým zastáncem efektivity tohoto pojetí přímé součinnosti odborných činností k výkonu správy kulturního majetku.
Po delimitaci, řešící oddělení státní památkové péče od státní ochrany přírody, je k 1. 1. 1991 ministrem kultury jmenován ředitelem nově ustanoveného Památkového ústavu v Českých Budějovicích. Novou strukturu příspěvkové organizace zaměřil na efektivitu a přímou zainteresovanost vedoucích pracovníků a jednotlivců. Správám hradů a zámků vymezil značný podíl pravomocí, vázaný na vnitřní organizační strukturu a kontrolní mechanismy. U sedmi správ provedl změnu vedoucích. Zavedl transparentní přehled o podmínkách hospodaření a k rozhodování o strategii ekonomiky a řízení využívá grémia ústavu.
Uprostřed privatizačního procesu ve složitých podmínkách vyjednal získání nového provozního objektu na Senovážném náměstí k optimalizaci pracovních podmínek.
V roce 1992 prošel lustračním prověřením a po negativním výsledku byl ve funkci ředitele ústavu potvrzen.
Od 1. 10. 2003 byl jmenován statutárním zástupcem generálního ředitele Národního památkového ústavu.
Činnost v odborných komisích a radách
V průběhu osmdesátých let byl členem odborných komisí Ústředí státní památkové péče a ochrany přírody a Státního ústavu památkové péče a ochrany přírody v Praze.
Postupně pracoval a pracuje v odborných komisích ministerstva kultury ČR. Od roku 1993 je stálým členem vědecké rady ředitele Národního památkového ústavu, dříve Státního ústavu památkové péče.
V roce 1993 a 1994 byl členem Kolegia ministerstva kultury.
Od roku 1993 je stálým členem Českého národního komitétu ICOMOS.
Pedagogická činnost
V pedagogické činnosti vedle své funkce působil jako externí učitel na Vyšší průmyslové škole stavební v Č. Budějovicích v letech 1995-1997, od roku 1994 dosud působí jako externí přednášející na Fakultě pedagogické a Fakultě teologické Jihočeské univerzity. Jednotlivě spolupracuje jako specialista s Vysokou školou ekonomickou v Praze.
Ocenění a vyznamenání
Při příležitosti Mezinárodního dne památek a historických sídel 18.4.2017 byl Aleš Krejčů vyznamenán Cenou ministra kultury za celoživotní přínos památkové péči.[3][4]
Publikační činnost
Samostatně vydané publikace měl v odborných sbornících Tábora, jinak spoluautorství turistických a prezentačních publikací, dále články v odborných i populárních časopisech.
Historická bibliografie českých zemí
- Aleš Krejčů: Půlstoletí památkové péče v jižních Čechách. K výročí první zákonné úpravy pro ochranu kulturních památek a vzniku jejího institucionálního zajištění, in: Památky jižních Čech, 1, 2008, s. 9-42. ISBN 978-80-85033-13-7
- Aleš KREJČŮ: Systemizace v NPÚ a její dopad na památkové objekty, in: Hrady, zámky, quo vadis? Správa a rozvoj zpřístupněných památkových objektů jako specifický multudisciplinární soubor činností, edice Práce NPÚ, svazek 2, NPÚ-ÚP, Praha 2009, s. 38-39. ISBN 978-80-87104-51-4. Obsah a PDF.
- Aleš KREJČŮ: Vývoj institucí státní památkové péče z pohledu posledních deseti let existence sjednoceného NPÚ, in: Zprávy památkové péče, 73, 2013, č. 1, s. 27-35.
Odkazy
Reference
- ↑ Zemřel emeritní ředitel NPÚ Aleš Krejčů (online: npu.cz) (verif. 20220809)
- ↑ http://www.svet.czsk.net/clanky/kultura/novypredseda.html; Lidové noviny, 2.12.2005; Kateřina BEČKOVÁ: Drama téměř podle Dostojevského. Kronika pěti měsíců v památkové péči ze zorného úhlu Klubu Za starou Prahu, in: Věstník Klubu Za starou Prahu 1/2006 on-line
- ↑ Tisková zpráva MK ČR.
- ↑ 20170419 Cenu Ministerstva kultury získal Ing. Aleš Krejčů (online: npu.cz) (verif. 20220119)
Literatura
- Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Českých Budějovicích. Zpráva o činnosti za rok 2005, s. 7-8. ISBN 80-86234-77-0
- Lubomír SLAVÍČEK (ed.): Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), 1. svazek, A/M, Academia, Praha 2016, s. 719. ISBN 978-80-200-2094-9
- 20221004 | Josef Štulc, Vlastislav Ouroda: Za Alešem Krejčů (online: icomos.cz) (verif. 20221011)