Schmoranz František

Biografický slovník > František Schmoranz st.

Na stránce se pracuje! Díky za pochopení! Vše, co je obsaženo na této stránce, je autorské dílo, které můžete dále užít za podmínek daných Autorským zákonem.

František Schmoranz st.

SCHMORANZ, František st. (28.12.1814 Bělá u Rychnova nad Kněžnou – 4.4.1902 Slatiňany)

Architekt a stavitel, konzervátor C. k. Ústřední komise pro památkovou péči ve Vídni. Zakládající člen Spolku architektů a inženýrů v království Českém. Otec Josef byl zahradníkem, matka Alžběta byla dcerou chalupníka. Pocházel z oblasti s převážně německy mluvícím obyvatelstvem a němčina byla s největší pravděpodobností jeho jediným mateřským jazykem.

Měl čtyři syny, z nichž František Schmoranz ml. byl rovněž významým architektem, který se rovněž zabýval ochranou památek.

Studia

Po absolvování základního vzdělání doporučil tehdejší bělský kaplan nadaného hocha do učení architektu a staviteli Benediktu Škvorovi působícímu na Kutnohorsku. U Škvora se Schmoranz důkladně seznámil se všemi aspekty stavební praxe a zároveň se teoreticky vzdělával v oblastech nezbytných pro výkon stavitelské profese. Zde se též pravděpodobně naučil česky. Výrazně na Schmoranze zapůsobil pobyt v Kutné Hoře, kde pracoval jako polír na stavbě věznice. Město s řadou cenných architektonických památek v něm probudilo lásku ke stavebnímu umění středověku, která ho poté provázela po celý život. Následný pobyt ve Vídni, kde pracoval u stavitele Jakuba Hainze a snad i navštěvoval vídeňskou akademii, mu umožnil hlubší studium teoretických spisů o umění, zejména o architektuře a završil období příprav na budoucí kariéru architekta a stavitele.

Profesní činnost a působení v oblasti památkové péče

Po návratu do Čech v roce 1837 se usadil ve Slatiňanech u Chrudimi a začal samostatně podnikat. Záhy získal pověst svědomitého a kvalifikovaného stavitele a v roce 1844 byl jmenován městským stavitelem v Chrudimi. Po velkém požáru města v roce 1850 se výrazně podílel na jeho obnově. V tomtéž desetiletí zahájil práci na jednom ze svých největších projektů, rekonstrukci chrudimského arciděkanského chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Obnovy, přestavby a přístavby sakrálních objektů, ale nejen jich, spolu s většinou novogotickými či novorománskými novostavbami tvořily náplň jeho projekční a stavební činnosti v dalších desetiletích, kdy se etabloval jako nejvýznamnější mimopražský architekt tvořící v duchu romantického historismu. Slatiňanská stavební huť patřila k výrazným střediskům české stavební tvorby své doby a práce, na kterých se podílela zahrnují širokou škálu stavebních typů. Nacházíme mezi nimi kostely, modlitebny, kaple, hrobky, hrady a zámky, radnice, školy, divadla, nemocnice, obytné domy, ale i drobnější hospodářské stavby. Architekt se věnoval rovněž návrhům vnitřního vybavení. Těžiště jeho tvorby spočívalo ve východních Čechách, s několika přesahy do středních Čech a na Moravu. Vlastní Schmoranzova tvorba zahrnuje například novogotický děkanský kostel sv. Jakuba Většího v Poličce postavený v letech 1853 – 1865 na místě starého chrámu poškozeného požárem města, novorománsky pojatý evangelický kostel v Čáslavi z let 1864 – 1869 či novogotický kostel sv. Vavřince ve Vavřinci u Kutné Hory vybudovaný v letech 1876 – 1877.

Tvůrčí stavitelská činnost se u Františka Schmoranze st. prolínala s jeho aktivitami v oblasti památkové péče. Již roku 1853 byl jmenován konzervátorem C. k. Ústřední komise pro památkovou péči ve Vídni s působností pro chrudimský kraj. Funkci konzervátora potom zastával nepřetržitě až do své smrti v roce 1902. V roce 1893 zahrnovala jeho pravomoc politické okresy Pardubice, Vysoké Mýto, Lanškroun, Litomyšl, Polička, Chrudim, Čáslav a Hradec Králové.

Ve své funkci osvědčil důkladnou znalost stavebních památek svěřeného území a zároveň se aktivně podílel na jejich opravách a úpravách. Schmoranzovy rekonstrukce prováděné v souladu s dobovými teoretickými názory sice leckdy braly objektům podstatný díl jejich originality, umožnily ale zachovat je i nadále jako živoucí organismus sloužící účelům, pro který byl určen. Z více než osmi desítek oprav gotických staveb, především chrámů, byly nejzávažnější, vedle již zmíněné obnovy arciděkanského chrámu v Chrudimi z let 1857 - 1876, v puristickém duchu koncipovaná restaurace biskupského kostela sv. Ducha v Hradci Králové uskutečněná v letech 1864 – 1876 či regotizační přestavba chrámu sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě, která proběhla v několika fázích v poslední čtvrtině 19. století. K rekonstrukčně orientovaným projektům patřila oprava gotických městských bran ve Vysokém Mýtě, k jejichž záchraně přispěl v době, která středověké opevnění převážně ničila. Podobně svým názorem konzervátora napomohl uchování pardubické Zelené brány, o jejímž zboření se v 70. letech 19. století vážně uvažovalo.

Rozsáhlá a mnohotvárná projekční činnost Františka Schmoranze st. nepostrádala vynalézavost, snahu o co nejoptimálnější prostorová řešení a kompozici hmot, stejně jako pozornost k detailu. Porozumění středověké architektuře a hluboká znalost regionálního památkového fondu mu umožnily účinně zasahovat z pozice konzervátora do přestaveb a zamýšlených úprav řady objektů. Jím navrhované, resp. prováděné restaurační práce jsou z dnešního pohledu často problematické, ve své době ale znamenaly mnohdy jedinou alternativu k okamžitému či postupnému zániku příslušné památky.

Prameny a literatura

Archiv

• Fond František Schmoranz st., Státní okresní archiv Chrudim.
• Dopisy, úřední listiny, stavební dokumentace a plány, portréty Františka Schmoranze, Okresní muzeum Chrudim.

Literatura

• Fka., Schmoranz František, stavitel a konservátor český, in: Ottův slovník naučný. Praha 1905, díl XXIII., s. 14.
• Schmoranz, František st. , in: Prokop TOMAN, Nový slovník československých výtvarných umělců. II. díl, L-Ž. Praha 1950, s. 429.
• ŠTORM, Břetislav, Žleby. Státní zámek a památky v okolí. Praha 1960.
• KOUPILOVÁ, Lada, František Schmoranz st. Úvod k inventáři Státního okresního archivuv Chrudimi. Chrudim 1982.
• HORYNA, Mojmír, Architektura romantického historismu, in: Dějiny českého výtvarného umění III/1. Praha 2001, s. 261-277.
• ŠULC, Ivo, Rod Schmoranzů ze Slatiňan. Mozaika z dějin rodu. Slatiňany 2002.
• PV [VLČEK, Pavel], Schmoranz, František st., in: Pavel VLČEK (ed.), Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha 2004, s. 586-587.
• 20230310 | Vysoké Mýto / V regionálním muzeu připravili výstavu o architektu a památkáři Františku Schmoranzovi (VIDEO; online: youtube.com) (verif.20230313) ► Výstava nazvaná Architekt a památkář František Schmoranz st. a rod Schmoranzů ze Slatiňan byla zahájena ve čtvrtek 9. března. Mapuje život a dílo tohoto významného východočeského architekta 19. století a zaměřena je i na další členy jeho rodiny. František Schmoranz vrátil gotickou podobu řady kostelů, mezi nimi i kostelu sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě. Stál také za rekonstrukcí velké věže Pražské brány a za stavbou školní budovy, nyní I. stupně Základní školy Javornického, a nemocnice.

Bibliografie k památkové péči

• Obnovení katedrálního chrámu Páně v Hradci Králové. Hradec Králové 1863.
• Die Fortsetzung der Restaurationsbauten an der Decanatkirche zu Maria Himmelfahrt in Chrudim, Mitteilungen der k. k. Central-Commission X, 1865, s. LXXVI-LXXVII.
• Zprávy o započaté obnovovací stavbě děkanského chrámu S. Salvatora či Nanebevzetí Panny Marie v Chrudimi. Posel z východních Čech I, 1873, č. 14 (19. 7.), s. 2-3.
• Mariánský sloup ve Slatiňanech. Posel z východních Čech II, 1874.
• Die Restaurierung des Domes in Königgrätz, Mitteilungen der k. k. Central-Commission zur Erforschung und Erhaltung der Baudenkmale, Neue Folge I, 1875, s. XXVII-XXXII.
• Děkanský chrám v Chrudimi, Posel z východních Čech V, 1877, č. 7 (4. 4.), s. 1-2.
• Děkanský chrám Páně sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě, Rukopis, 8. 7. 1894, Okresní muzeum Vysoké Mýto.

Autor

JU

Citace: Jan Uhlík: Schmoranz, František st., in: Biografický slovník památkové péče, on-line: http://www.npu.cz/biograficky-slovnik-pamatkaru-I/schmoranz-frantisek-st-/, publikováno: 20.11.2013, ověřeno: (DOPLŇTE DD.MM.YYYY!)

Ediční pozn.

Práce je vydána v rámci plnění Institucionálního účelového úkolu V+V na rok 2013 „Dějiny a teorie památkové péče“ (číslo úkolu 02 H 30 21 020). (Platí pro verzi ke dni 20230313.)