Grotta
Památky > slovník
(Tato stránka je ve stavu rozpracovanosti! Díky za pochopení!)
Jako grotta (jeskyně) je v dějinách umění, v architektuře a památkové péči označována obvykle umělá jeskyně, která byla součástí především klasických, novověkých a historizujících zahrad a parků. Romantický doplněk dotvářel malebné prostředí a zpravidla se také vztahoval k odkazu některého antického mýtu, ojediněle pak měl též přispívat k obdobnému zviditelnění díla novodobého básníka apod.
Grotty - umělé jeskyně - jsou obvykle zdobené krápníkovou výzdobou z malty, štuku či umělého kamene, jakož i z kamenů přírodního původu, případně dalších materiálů (mušle).
V křesťanském umění se umělé jeskyně uplatňují v zobrazení některých světců (poustevníků) či ve zpodobněních některých zázračných zjevení. Do jeskyní či jejich částí bývá vkládán i základní obraz křesťanské ikonografie, chlév s jesličkami, ve kterých je uložen právě narozený Ježíš.
Grotty jsou příznačné také pro romantické zámecké a městské parky konce 19. století, obvykle související s výrazně historizujícími motivy a důrazem na krásu tehdy romantiky objevované krajiny s různými jejími působivými prvky.
Příklady
Valdštejnská zahrada v Praze, počátek 17. století
Mníšek pod Brdy, kaple sv. Maří Magdalény na Skalce, závěr 17. století
Ploskovice, zámek, 18. století
Veltrusy, zámek, 18. století
Zahrada Gröbeho vily v Praze na Vinohradech (dnes Havlíčkovy sady), závěr 19. století