Z Wikimentum

Výzkum v památkové péči

Verze z 30. 11. 2014, 10:03, kterou vytvořil Leto (diskuse | příspěvky) (n + základní formátování)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Terminologický slovník památkové péče >

Na stránce se pracuje! Díky za pochopení! Vše, co je obsaženo na této stránce, je autorské dílo, které můžete dále užít za podmínek daných Autorským zákonem.

Výzkum je specifická forma záměrného lidského poznávání, jejíž proces je organizovaný, plánovaný, systematický a logický. Výzkum je nástrojem obecné metody vědy. Cíle i metody výzkumu jsou vědecké. (Tato kritéria nesplňuje existující nevědecký výzkum, jehož smysl je ovšem problematický.) Základním cílem je získávání nových poznatků, a tím ověřování stávající vědecké teorie či vytváření nové. Z metodického hlediska je zásadní kontrolovatelnost (ověřitelnost).

Je vcelku snadné odlišit výzkum od poznávání nevědeckého - každodenního (z tradice, od autority, intuicí či „zdravým rozumem“, z náhlého prožitku, apod.). Méně jednoznačné, nicméně v mnoha ohledech (metodických, institucionálních atd.) potřebné, je rozlišení výzkumu od jiné odborně poznávací či řešitelské činnosti včetně metodické. Rozdíly nalezneme v cílech (jasné formulování vědecké otázky, výzkumného cíle a hypotéz), metodách činnosti (volba výzkumné strategie, kritické vypořádání se se stávajícím poznáním, jednoznačnost zvolené metody a dodržování jejích pravidel, zvláště sběru dat, apod.) i ve formálním zpracování (záznam i způsob prezentace výsledků, apod.). V památkové péči, kde výzkumná kritéria objektivně naplňuje jen malá část činností, jde o poměrně závažný a neřešený problém.

Základem péče o památky je vytvoření vztahu mezi člověkem a památkou, pro jehož formálně teoretické uchopení a rozvoj užíváme kategorii hodnot, konkrétněji památkové hodnoty. Podstatou památkové péče, jejím specifickým cílem a potažmo předmětem, je přisuzování a realizace (ochrana, šíření) památkové hodnoty. Při respektování tohoto paradigmatu jako východiska můžeme charakterizovat účel výzkumu v památkové péči jako zajišťování poznatků o znacích a významech jevů, především artefaktů, které jsou zásadním zdrojem hodnocení památky (přisouzení hodnoty), nebo zajišťování poznatků o nakládání s danými jevy. V procesu poznání znaku, identifikace jeho významu (typu hodnoty) a přisouzení hodnoty (míry významu) se výzkum v principu týká pouze prvých dvou kroků. Je tedy předpokladem, ale zároveň pouze dílčím krokem v určení památky. Samotné hodnocení je v zásadě činností subjektivní, pouze omezeně vědecky objektivizovatelnou. Především k tomuto zpětnému ověření hodnocení slouží v památkové péči (!) právě výzkum nakládání s památkovou hodnotou (obnova památky, její prezentace, působení institucí, apod.).

Hodnotová podstata památkové péče je zároveň nejobecnějším kritériem strukturování výzkumu v této oblasti. Šíře výzkumu v památkové péči je odvozena od šíře významů, které jsme schopni v památkách identifikovat. Normativně by mělo platit, že památková péče potřebuje takové typy a rozsah výzkumů, které by pokryly potřeby poznání všech znaků existujících či perspektivních památek a tím umožnily památkové hodnocení. Jelikož samotný hodnotový přístup i převaha významů památek má kulturní povahu, patří většina výzkumů pro památkovou péči do sféry společensko ekonomických a humanitních věd. Snaha postihnout celek výzkumů v péči o památky (nebo šířeji kulturní dědictví) a reagovat tak na rostoucí specializaci disciplín vede v posledních letech k pokusům o rozvoj syntéz typu archaeometrie, "conservation science" nebo "critical heritage studies".

Na výzkum v památkové péči se samozřejmě vztahuje i obecná klasifikace výzkumů podle kritérií funkce (dle nich takřka veškerý výzkum v oboru je aplikovaný – viz výše), disciplín, cílů, komplexnosti, časové organizace, atd.

Na výzkumu v památkové péči, pojímaném jako svébytný interdisciplinární obor, se podílí řada vědních disciplín. (Z hlediska realizátorů výzkumu nelze výzkumem v památkové péči rozumět pouze výzkum prováděný památkáři.) Pokud jimi realizované výzkumy mají plnit účel výzkumu v památkové péči, musí oborový předmět svého výzkumu a potažmo i jinak rozdílné metody modifikovat pro společný cíl (přisouzení památkové hodnoty a její uplatnění). Výsledky výzkumů s jinými cíli jsou v památkové péči rovněž běžně využívány, nezbytná je ale jejich určitá interpretace ve prospěch integrovaného památkářského poznání. Je tedy pro výzkum v památkové péči typická vysoká míra interdisciplinarity a potažmo nároků na komunikaci a management. Atraktivita tohoto výzkumu pro badatele spočívá, vedle běžných ekonomických zájmů, v objektu výzkumu (jeho historicitě, jedinečnosti, popřípadě obecněji v jeho společenském uznaní) i v mnohovariantnosti a týmovosti výzkumného procesu.

V naší památkové péči se specifický výzkum iniciovaný přímo oborem objevuje spíše až s oborovou institucionální emancipací po druhé světové válce. Silným impulsem zvláště pro systematičnost byly i společenské změny po listopadu 1989 a související transformace v prvé řadě státní památkové péče. V jejím rámci, respektive v Národním památkovém ústavu (NPÚ), je také většina zmíněného výzkumu realizována. Výzkum prováděný jinými výzkumnými institucemi (vysoké školy, vědecké ústavy) nemá většinou své cíle specificky zaměřeny na potřeby památkové péče (spíše na potřeby příbuzných oborů) a soukromá sféra produkuje jen dílčí terénní analýzy (výzkumy archeologické, materiálové, průzkumy stavebněhistorické, restaurátorské, technické...).

Z hlediska zkoumaných údajů dominuje výzkum empirický v užším slova smyslu. Dle dostupných údajů (podrobná tematicko obsahová analýza výzkumu NPÚ není zatím k dispozici) se zdá, že v domácí památkové péči je převážná většina výzkumu v principu oborově historická (včetně odvozených typů) a evidenčně dokumentační. Zatím se poněkud méně prosazuje výzkum přírodovědný či technologický.

Dá se říci, že výzkumná činnost NPÚ nabývá obecně stále více na důležitosti a systematičnosti. Od roku 2010 má ústav statut vědeckovýzkumné organizace, má svou koncepci vědy a výzkumu, své odborné i administrativní orgány (komisi, Referát vědeckého tajemníka) i prezentaci (na webových stránkách NPÚ, v tištěných publikacích). Badatelé z NPÚ realizují výzkumné projekty podporované institucionálně (DKRVO) i účelově (NAKI, GAČR), a to jako hlavní řešitelé nebo spoluřešitelé. Nicméně přetrvávající nedostatky jsou stále závažné. Týkají se především koncepčně metodické i metodologické kvality prováděného výzkumu, jeho faktického analyzování a hodnocení, teoreticko strategického rozvažování (funkce výzkumu v činnosti NPÚ, role NPÚ v koncipování a organizaci celkového výzkumu v památkové péči u nás, vymezení skutečných tematických priorit výzkumu, atd.), efektivnosti, interdisciplinární týmovosti, spolupráce s jinými výzkumnými organizacemi, personálního rozvoje a vzdělávání i mezinárodního zapojení.

Jak bylo naznačeno, je u nás výzkum v památkové péči financován v převaze přímými státními dotacemi, jen v malé míře též zahraničními (především evropské fondy). Podíl soukromého sektoru je rovněž zanedbatelný a týká se v podstatě pouze výzkumů vyžádaných jako podklad pro obnovu konkrétní památky.

Růst šíře a významu kulturního dědictví a péče o něj, jehož je památková péče zásadní součástí, je mimo jiné reakcí na globalizaci a je nedělitelně spojen s internacionalizací. Týká se to i výzkumu v památkové péči, který hledá podporu i legitimitu v mezinárodní spolupráci. (Nejvlivnější památkářská mezinárodní organizace ICOMOS opírá svou prestiž zvláště o své mezinárodní vědecké výbory.). Rozpor mezi dominujícím národním charakterem kulturního dědictví a péčí o něj (včetně výzkumu), a globálními kulturně politickými vizemi potvrdilo v roce 2013 i pečlivě připravené světové Forum ICCROM s tématem vědy v péči o kulturní dědictví.

Odkazy

Použitá literatura a webové stránky

Autor

Vít Jesenský (1. uveřejnění 30.11.2014)

Citováno z „http://www.unitis.cz/wikimentum/index.php?title=Výzkum_v_památkové_péči&oldid=533“