Jakobínka (dokumenty)
Památky > okres Český Krumlov > Rožmberk nad Vltavou > hrad > Jakobínka
Sbírka dokumentů k historii obnovy. Odkazy na zdroje informací.
Tisková zpráva NPÚ-ÚOP v Českých Budějovicích, České Budějovice, 5. října 2015
PDF: http://tinyurl.com/o8c3xj7
Středověké stavební umění ožívá na hradě Rožmberk
Středověká věž Jakobínka na hradě Rožmberk se dočká restaurování a zpřístupnění veřejnosti. Na obnovu budou využity středověké stavební technologie, včetně funkční repliky středověkého jeřábu. Nezbytnou podmínkou všech prací je dřevěné středověké lešení, s jehož stavbou se právě v těchto dnech začíná, a to za pomoci autentického historického nástroje, zvaného beranidlo. Projekt na restaurování věže Jakobínka je svého druhu ojedinělým stavebním experimentem. „Během procesu restaurování chceme v maximální míře zkoumat a ověřovat stavební postupy a technologie, které se běžně užívaly ve středověku,“ vysvětluje neobvyklé pojetí projektu Petr Pavelec, jeho hlavní koordinátor a ředitel Národního památkového ústavu, územní památkové správy v Českých Budějovicích. „V tuto chvíli je klíčové za pomoci historického beranidla ukotvit do země kůly, na kterých bude postupně vystavěno dřevěné středověké lešení až do výšky 50 metrů,“ upřesňuje jednu z nejdůležitějších činností stavby lešení Petr Růžička, tesařský mistr a projektant stavby.
Zahájení projektu předcházel podrobný stavebně historický průzkum věže a výzkum historických vyobrazení středověkých stavebních postupů, zachovaných především ve středověkých iluminovaných rukopisech. V září 2013 projekt, který připravil Národní památkový ústav, započal symbolickým ručním kácením stromů v nedalekých rožmberských lesích. Získané dřevo se za pomoci tradičních tesařských nástrojů odkorňovalo a připravilo k použití na stavbu lešení. Zároveň byl připraven projekt na jeho stavbu. Nedílnou součástí přípravných prací bylo vyprojektování funkční repliky středověkého otáčecího jeřábu. Jeho autorem je rovněž Petr Růžička, který se nechal inspirovat kresbami a plány z tzv. Codexu Atlanticus Leonarda da Vinciho. „Těmito kresbami si Leonardo da Vinci připomínal stavební stroje, které používal Fillipo Bruneleschi v letech 1420–1434 při stavbě kopule chrámu Santa Maria del Fiore ve Florencii,“ popisuje Petr Pavelec a pokračuje: „Leonardo se s těmito stroji seznámil, když jako mladý učeň v roce 1472 na florentském chrámu pracoval. V době po roce 1500 už se podobné stavební stroje užívaly i ve střední Evropě a je pravděpodobné, že když v této době byla budována jehlancová helmice věže Jakobínky v Rožmberku, mohl být přitom používán obdobný typ otáčecího jeřábu.“ Práce s jeřábem bude mimo jiné i vizuálně mimořádně atraktivní, neboť se jedná o skutečně monumentální stroj dlouhý 14 a vysoký přibližně sedm metrů. Instalovaný bude posléze v úrovni helmice věže tj. přibližně ve výšce 50 metrů.
O stáří věže Jakobínka se vedou mezi odborníky diskuze. Někteří se domnívají, že pochází z doby kolem roku 1300, jiní zastávají názor, že vznikla až na počátku 16. století. V každém případě se jedná o vynikající středověkou památku, která je neodmyslitelnou součástí malebného panoramatu města Rožmberka. Jméno věže Jakobínka je poprvé doloženo v inventáři hradu z roku 1723 a od té doby se její název objevuje v písemných pramenech již pravidelně při zprávách o jejích opravách. Když Buquoyové přestavovali rožmberský hrad v polovině 19. století v romantickém stylu, vnímali Jakobínku jako symbol starobylosti hradu. Buquoyové věž udržovali až do roku 1945, v druhé polovině 20. století se ale její stav postupně zhoršoval až k havarijnímu stavu na počátku 21. století. Národní památkový ústav se rozhodl tento stav řešit a po složitých jednáních získal v roce 2012 Jakobínku do svého vlastnictví. Projekt jejího restaurování a zpřístupnění veřejnosti by měl být ukončen na podzim 2017.