Zobrazení zdroje stránky Evidence mobiliárního fondu

[[Terminologický slovník památkové péče]] > Evidence mobiliárního fondu

'''Na stránce se pracuje! Díky za pochopení! Vše, co je obsaženo na této stránce, je autorské dílo, které můžete dále užít za podmínek daných Autorským zákonem.'''

Soubor mobilií (movitých věcí) historicky a věcně příslušný k určitému objektu (kulturní památce, často panskému sídlu, veřejné budově apod.)

== Historie ==

Technicky byly první fondy převzaty do správy státu po roce 1918 při konfiskaci majetku příslušníkům habsburské rodiny, termín se definoval jako majetek movitý či inventář. Předměty z těchto fondů byly využity k vybavení vládních úřadů, zahraničních zastupitelství, část předmětů přešla do sbírek veřejných institucí.

V konfiskacích „nepřátelského majetku“ po roce 1945 byly konfiskované předměty pojmenovány jako mrtvý inventář. Zajištění majetku prováděla tzv. národní správa, majetku, který měl znaky památek pak přechodně Sekretariát pro evidenci a záchranu památek písemných, historických, uměleckých a přírodních, v severních Čechách tzv. Zjišťovací komise. Po červnu 1945 se správa zkonfiskovaných předmětů dostala pod ministerstvo školství a osvěty, které za tímto účelem vytvořilo Národní kulturní komisi (NKK). NKK přebírala veškerý majetek, nemovitý i movitý. Příslušné právní předpisy označovaly pozdější mobiliární fondy jako „movité věci hodnoty umělecké, historické nebo vědecké a to jednotlivé předměty nebo jejich sbírky“. Při dalších jednáních NKK o výběru předmětů do objektů, které měly být zpřístupněny veřejnosti se objevuje termín „kulturní mobiliář“, zbývající předměty většinou jako „ostatní inventář“. Stejného termínu se používá celá padesátá léta, i po přijetí zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách v letech šedesátých.

== Mobiliární fond ==

Termín „mobiliární fond“ poprvé zmíněn v Instrukci o správě kulturních památek určených ke kulturně výchovnému využití, kterou vydalo ministerstvo kultury v lednu 1974 a tam v čl. 1 odst. 4 definován jako: „movité kulturní památky a jejich soubory uložené v prostorách nemovité kulturní památky nebo památkového areálu tvoří společně, s výjimkou knihovních fondů, mobiliární fond památkového objektu, který se zapisuje do státního seznamu movitých kulturních památek jako celek“. Současně byla Instrukcí zavedena i evidence mobiliárního fondu, která se skládala z vedení základní a průběžné evidence.

Základní evidence obsahovala:

# inventární knihu – je tvořena evidenčními listy movitých kulturních památek, které jsou svázány do pevné vazby
# kartotéku inventárních listů
# lokační katalog

Průběžná evidence byla vedením záznamů o výpůjčkách a zápůjčkách.

K evidenci patřily i tzv. černé knihy - původní inventární knihy pořízené Národní kulturní komisí, obsahující soupis mobiliárního fondu nebo knihovny historického objektu pod starými inventárními čísly tak, jak byly členy NKK s přednostním právem výběru vyňaty z celkového objemu mobilií převzatých Národním pozemkovým fondem nebo Fondem národní obnovy.

Mobiliární fondy byly prohlášeny v roce 1991 ministerstvem kultury jako celky za kulturní památky, stejně tak i jednotlivé knihovní fondy na památkových objektech.

== Literatura ==

Nesvadbíková, J., Vinter, V., Wirth, Z. : K vývoji památkové péče na území Československa. Přehled právních dokumentů a nástin vývoje 1749-1958, Praha 1983
Mobiliární fondy státních hradů a zámků, mobiliární fond Hostim, Magisterská diplomová práce, Dušková, M. 2014, katedra archeologie a muzeologie FF MU Brno

== Zákonné předpisy ==

Vyhlášky ministerstva financí o zajištění nepřátelského majetku č. 2141/1946 a 2142/1946.
Zákonné ustanovení ze dne 16. 5. 1946 č. 137/1946 Sb., o Národních kulturních komisích pro správu státního kulturního majetku 

== Autorka ==

Dana Novotná, 2014 (Uveřejněno 2014-12-05)