Fulnek (NJ), Bratrský sbor
Památky > okres Nový Jičín > Fulnek
Národní kulturní památky (Rozcestník)
Evidence kulturních památek
ÚSKP http://monumnet.npu.cz/pamfond/list.php?IdReg=143964
NKP http://monumnet.npu.cz/chruzemi/list.php?IdCis=NP%2C120
Uměleckohistorické a památkové hodnocení
Národní kulturní památka Bratrský sbor ve Fulneku /Památník Jana Ámose Komenského/ (Fulnek, Moravskoslezský kraj)
Vypracovala Ludmila Koběrská, 2008
Bratrský sbor ve Fulneku, jehož kulturně-historický význam dalece přesahuje hranice regionu, je v historickém povědomí města i širší kulturní veřejnosti připomínán jednak trvalou tradicí, jednak dochovaným kostelíkem (dnešní památník), posvěceným zdejším působením Jana Amose Komenského v důležitém a současně tragickém období jeho života.
Označení „sbor“ (Zbor, die Sammlung), se ovšem ve Fulneku, stejně jako v řadě našich dalších renesančních měst, neomezovalo, jak známo, jen na budovy s funkcí bohoslužebnou, ale obecně se vztahovalo i na související další – shromažďovací, obytné, popřípadě vzdělávací – objekty příslušné bratrské náboženské obce. V případě fulnecké německé diaspory, v jejímž čele působil mladý Komenský v letech 1618 – 1621 ve funkci jejího posledního duchovního správce a současně i rektora tamější, ve své době věhlasné, německé bratrské školy, se toto souhrnné označení (vedle vlastní kultovní stavby) bezpochyby týkalo i samotného Komenského obydlí (bratrské fary), stavebně zřejmě obsaženého v přilehlé východní části dnešního Knurovského paláce. Ke sboru příslušela i zmíněná německá škola (povolena 1559, zbořena 1838?) a také zahrada (patrně nynější parčík se sochou pod budovou modlitebny u bývalých hradeb), která snad původně sloužila i jako hřbitov.
Fulnecký sbor, obecně řazený k nejstarším a nejvýznamnějším bratrským komunitám na Moravě, byl od svého pravděpodobného vzniku, někdy na sklonku 15. století (doložen roku 1534) až do zrušení v roce 1621, pod trvalou ochranou vrchnosti. O jeho založení se zasloužil pravděpodobně Jan z Žerotína (na Fulneku od 1475 do 1500), jenž na svém panství poskytl (kolem roku 1480) útočiště českým bratřím a posléze i početně převažujícím valdenským exulantům z Branibor, kteří sbor poněmčili. (Z hlediska národnostního byl ovšem Fulnek městem s německou majoritou již od svého založení na sklonku 13. století.) Nedochované žerotínské privilegium na vlastní sbor bylo fulneckým bratřím uděleno údajně již před rokem 1489 (potvrzeno bylo roku 1559 Baltazarem Švejnicem z Pilmsdorfu).
V pozdním 16. století, za Skrbenských z Hříště, byl již Fulnek prosperujícím renesančním městem a významným střediskem Jednoty bratrské, jejíž působení bylo těsně spjato s rozvojem vzdělanosti, kterou Jednota a její škola šířily nejen mezi obyvateli Fulneku a jeho okolí, ale i mezi šlechtickými potomky, kteří se připravovali pro studium na německých univerzitách. Rozkvět fulneckého sboru a slávy jeho školy vrcholí v době předbělohorské, kdy na Fulneku vládl významný příslušník českobratrského rodu Skrbenských z Hříště, Jan II. (statek držel od 1604 do konfiskace 1621). Tento všestranně vzdělaný, uměnímilovný šlechtic, diplomat a vlivný stavovský politik, podnikl krátce před příchodem mladého Komenského do Fulneku (někdy mezi léty 1614 – 1618) blíže nespecifikovanou, nepochybně však velkorysou přestavbu (přístavbu) „sboru“, jejímž svědectvím je dochovaný Skrbenského erb na portále modlitebny. V této souvislosti bývá rovněž zmiňována – do roku 1618 nově vybudovaná – „Komenského škola“, o jejíž lokalizaci se podnes vedou spory. Jan II. Skrbenský je rovněž znám jako příznivec Komenského a nadšený podporovatel jeho zdejší, mimořádně úspěšné, pedagogické, teologické i literární činnosti v letech 1618 – 1621. Pod patronací Skrbenského Komenský ve Fulneku sepsal, nebo patrně spíše dokončil, dnes ztracené latinské spisy „O starožitnostech Moravy“ a „O rodu pánů z Žerotína“, vytiskl dříve započatý spisek „Listové do nebe“, sestavil snad i „Retuňk proti Antikristovi a svodům jeho“ a začal mimo jiné pracovat na svém nejvzácnějším díle z fulneckého pobytu – na „Mapě markrabství moravského“ (dochována je pouze její nejstarší kopie z r. 1627, vytištěná v Amsterodamu).
I když stěžejní hodnotu této národní kulturní památky je třeba především chápat v rovině jejího mimořádného kulturně-historického, duchovního i osvětově výchovného významu ve spojení se slavnou tradicí posledního doloženého místa pobytu světoznámého učence, pedagoga a humanisty Jana Amose Komenského ve vlasti, pominout v daných souvislostech nelze ani nezanedbatelné, a přes četné, razantní účelové adaptace dosud zjevné, historicko-architektonické i estetické hodnoty daného souboru.
Budova sborové modlitebny, situovaná na severním úbočí zámeckého vrchu, v dosahu někdejších hradeb jihovýchodně od náměstí, patří spolu se sousedním Knurovým palácem k ojedinělým pozůstatkům historické zástavby jádra, které šťastnou shodou okolností nezanikly důsledkem jeho tragické válečné destrukce v roce 1945. V dnešní opakovaně upravované podobě objekt sestává z prostého, podélného jednopatrového stavení (někdejší chrámové lodi) s pozdně renesančním vstupním portálem v hlavním (severním) průčelí a z odsazeného, polygonálního presbyteria gotické, resp. gotizující formy s opěráky.
Vlastní architektura modlitebny je výsledkem značně složitého stavebního vývoje, jehož historické počátky in situ nebyly dosud spolehlivě objasněny. Stav poznání v daném případě podstatně komplikuje krajní nedostatek dochovaných historických údajů, (nenahraditelná je zejména ztráta nejstarší fulnecké městské knihy se zápisy z let 1503 – 1770), absence možnosti jejich spolehlivé aplikace na dnešní stavební realitu, stejně jako narušení původní goticko renesanční podstaty budovy a její funkční povahy pronikavou barokní adaptací (na nadační špitál s kaplí), která na počátku 18. století v zásadě určila dnešní stav – viz níže.
Ke složitosti vývoje předbarokního bratrského kostelíka, dochovaného dnes již, s velkou pravděpodobností, jen v hmotě obvodového zdiva (s vítězným obloukem a detailem renesančního portálu), poukazuje sama o sobě neorganická půdorysná vazba presbyteria a lodi, na niž upozornil již D. Líbal. K tomu přistupuje i markantní rozdíl v síle obvodových konstrukcí obou těchto útvarů (cca 140 cm presbytář, 90 cm loď), který rovněž nesvědčí o jejich časově jednotné výstavbě, původu a patrně i funkci. Mohutné lomové zdivo nesporně staršího presbyteria bývá již tradičně spojováno s gotickým kostelíkem předhusitského městského špitálu Všech Svatých (připomínán roku 1407, vypálen husity roku 1427 a obnoven snad koncem 15. věku). Dosud otevřenou otázkou zůstává ovšem i nadále přesnější vymezení stáří rovněž lomového obvodového zdiva někdejší chrámové lodi, (vystupujícího v nezměněné síle i do 1. patra), a s tím související datace vzniku modlitebny jako souvislé stavební konstrukce in situ.
Jedinou historickou pomůckou pro rámcové časové zařazení zůstává v tomto případě výše zmíněný, pozdně renesanční vstupní portál s půlkruhovou archivoltou a působivou ornamentální výzdobou, završený aliančním znakem významných fulneckých českobratrských stavebníků, Jana II. Skrbenského z Hříště a jeho choti Alžběty Petřvaldské z Petřvaldu (sňatek roku 1608). Portál lodi je hodnotným příkladem dobové kamenické práce z počátku 17. století a je nepochybně současný s výše uvedenou pozdně renesanční přestavbou či dostavbou „sboru“ dokončenou Janem Skrbenským před příchodem Komenského do Fulneku na jaře roku 1618. Uspokojivou odpověď stran přesnější datace obvodového zdiva kostelní lodi, nám však tento renesanční architektonický detail sám o sobě neposkytuje.
Podobu fulneckého bratrského kostelíka (modlitebny) v době zdejšího působení J. A. Komenského můžeme se značnou mírou pravděpodobnosti rekonstruovat jako orientovanou stavbu sestávající z polygonálně uzavřeného presbyteria (s lomenými okny a opěrnými pilíři) a z podélné lodi, opatřené v uličním průčelí snad již tehdy v nějaké formě existujícím venkovním rampovým schodištěm, obstarávajícím přístup k výše zmíněnému, kvalitně řemeslně zpracovanému pozdně renesančnímu portálu. Za současného stavu poznání nemůžeme již blíže stanoviti rytmus původních oken lodi, neznáme rovněž způsob jejího původního zaklenutí či zastropení. (Stávající klenba presbyteria bývá interpretována až jako barokní.) Z typologického hlediska odpovídá spíše renesančnímu umění než gotice tradiční, tvarově retardovaná forma dochovaného, tupě lomeného triumfálního oblouku presbyteria. Patrně současně s pozdně renesanční přestavbou modlitebny byla postavena po její západní straně přilehlá obytná část sboru, určená snad zlomem v hlavním průčelí dnešního Knurova paláce.
Po zrušení fulneckého bratrského sboru byla jeho kaple v rámci rekatolizační mise (od 1623 – 1629) vysvěcena na kostel sv. Václava, patrocinium se však neujalo a v druhé polovině 17. století sloužila již opuštěná budova jen příležitostně jako sýpka, či dokonce jako panská jízdárna.
Do historického organismu někdejší modlitebny zasáhla velmi pronikavě následná barokní adaptace na kapli sv. Vilgefortis (Starosty) a její chudobinec (špitál), realizovaná v letech 1705 – 1706 z finančních zdrojů k tomuto účelu zřízené nadace bohatého fulneckého soukeníka Eliáše Knura. Interiér stavby byl zásadně přestavěn v nových prostorových dimenzích s ponecháním základní hmoty původního obvodového zdiva a vítězného oblouku. Presbyterium a přilehlá východní část lodi byly pro účely špitální kaple odděleny vloženou zdí a opatřeny stávající barokní výsečovou klenbou, zbytek bývalé lodi byl přepatrován a rozdělen cihelnými příčkami na jednotlivá obydlí špitálníků, opatřená dosud zčásti dochovanými, barokními trámovými stropy. Zatím co dochované barokní řešení interiéru kaple má z dnešního pohledu nespornou architektonickou hodnotu, prostředí špitálu mělo již v původní podobě svrchovaně pauperitní, utilitární charakter. V souvislosti s úpravou dispozice bývalé chrámové lodi, došlo v rámci předmětné barokní adaptace i k překomponování okenní plochy hlavní fasády a k proražení samostatného východního vstupu do kaple.
Svědectvím vzhledu objektu po barokní přestavbě je veduta Fulneka od G. Herberta z roku 1728, zobrazující bývalou modlitebnu – s výjimkou dodatečných korekcí střešních hmot – v podobě de facto již odpovídající dnešnímu stavu (včetně tehdy již dokončené barokní novostavby sousedního Knurova paláce).
Budova, opakovaně postihovaná požáry, sloužila svému novému účelu ještě na sklonku 19. století, poté objekt více méně chátral až do poloviny 50. let 20. století, kdy v něm proběhla větší rekonstrukce za účelem otevření Komenského památníku s expozicí Okresního vlastivědného muzea v Novém Jičíně. Zdejší expozice byla několikrát (v letech 1967, 1970 a 1991) reinstalována a postupně rozšiřována do všech prostor bývalého sboru včetně kaple a dvou místností sousedního Knurova paláce. Ve vazbě na tyto změny byla na objektu samém i v jeho bezprostředním okolí realizována řada památkově vesměs pozitivních, rehabilitačních úprav, z nichž třeba uvésti zejména: restaurování renesančního vstupního portálu, rekonstrukci oken presbyteria, odstranění utilitárního přístavku sakristie a úpravu přilehlého parčíku s dominující nadživotní bronzovou plastikou J. A. Komenského od Jana Štursy (sign. 1924). Socha Učitele národů, vytvořená původně pro aulu FF UK jako protějšek Myslbekova Jana Husa, byla do areálu umístěna v roce 1962.
Použité podklady
- Turek Adolf – Bratrský sbor ve Fulneku, Vlastivědný ústav v Novém Jičíně, 1970.
- Samek Bohumil a kol. – Umělecké památky Moravy a Slezska sv. 1, 1994.
- Líbal Dobroslav – Fulnek, stavebně historický průzkum bratrského sboru, SÚRPMO 1962.
- Mašín Jiří – Honty Tibor – Jan Štursa, Praha 1981.
