Z Wikimentum

Evidence movitých památek

Verze z 5. 12. 2014, 13:33, kterou vytvořil Leto (diskuse | příspěvky) (n + navi)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Terminologický slovník památkové péče > Evidence movitých památek

Na stránce se pracuje! Díky za pochopení! Vše, co je obsaženo na této stránce, je autorské dílo, které můžete dále užít za podmínek daných Autorským zákonem.

Definice

Soustavné vedení záznamů o movitých památkách (seznam památek)

Historie

Evidenci věcí nemovitých i movitých v kostelích měl podle Kodexu kanonického práva z roku 1917 pořizovat každý duchovní po nástupu do funkce. Až do roku 1949 se soustavná evidence profánních movitých památek nevedla, konzervátorům ministerstva školství a osvěty bylo pouze vydáno doporučení „míti tyto památky v patrnosti“. První soustavný soupis památek (mimo mobiliáře z konfiskovaných objektů) se začal sestavovat na základě pokynu z roku 1949, který úkoloval kulturní referenty okresních národních výborů a konzervátory uměleckých a historických památek pořídit soupis „památek umění malířského, sochařského a uměleckého řemesla v kostelích i v soukromém majetku na vesnicích a ve městech“.

Systematicky se začala evidence provádět až po přijetí zákona č. 22/1958 Sb., o kulturních památkách, kdy se zavedly (krajské) státní seznamy, do nichž se zapisovaly významné památky na území kraje, pokud nebyly osobním majetkem nebo nebyly uloženy v muzeích, galeriích apod. Památky se do seznamů zapisovaly na základě rozhodnutí odboru školství a kultury příslušného krajského úřadu, po roce 1960 na základě rozhodnutí okresních kulturních komisí. Vedením seznamu byla krajskými výbory pověřena krajská střediska památkové péče a ochrany přírody.

V letech 1961-1964 se ustálily tři základní součásti státního seznamu:

  1. kartotéka – složená z volných evidenčních listů s přílohami (tzv. doplňkový list) pořizovaná ve třech vyhotoveních : příslušné krajské středisko státní památkové péče, příslušný odbor školství a kultury okresního národního výboru a Státní ústav památkové péče a ochrany v Praze
  2. rejstřík – vázaná kniha psaná formou stručného seznamu památek se stručnou charakteristikou, památky do rejstříku zapisované se průběžně číslovaly. První zápisy se řadily abecedně podle obcí, další chronologicky
  3. sbírka příloh – byla společná pro seznam movitých i nemovitých památek. V této sbírce se soustřeďovaly všechny dokumentační a průzkumové materiály, například fotografie, nákresy či náčrty, záznamy o opravách, konzervaci či jiných zákrocích; dále procedurální dokumenty, především rozhodnutí o zápisu, vyrozumění vlastníka, hlášení změn apod.

Literatura

Kodex kanonického práva (Codex Iuris Canonici), 1917, nová verze 1983 Nesvadbíková, J., Vinter, V., Wirth, Z.: K vývoji památkové péče na území Československa. Přehled právních dokumentů a nástin vývoje 1749-1958, Praha 1983 Návrh systému právních nástrojů ke komplexnímu zajištění ochrany památkového fondu včetně vazeb na právní řád členských zemí Evropské unie, PK99P04OPP047

Autorka

Dana Novotná, 2014 (uveřejněno 2014-12-05; při citaci uveďte datum ověření)