Grotta

Památky > slovník

(Tato stránka je ve stavu rozpracovanosti! Díky za pochopení!)

Příklad romantické historizující grotty ze závěru 19. století v zahradě Gröbeho vily v Praze 2, Vinohradech

Jako grotta (jeskyně) je v dějinách umění, v architektuře a památkové péči označována obvykle umělá jeskyně, která byla součástí především klasických, novověkých a historizujících zahrad a parků. Romantický doplněk dotvářel malebné prostředí a zpravidla se také vztahoval k odkazu některého antického mýtu, ojediněle pak měl též přispívat k obdobnému zviditelnění díla novodobého básníka apod.

Grotty - umělé jeskyně - jsou obvykle zdobené krápníkovou výzdobou z malty, štuku či umělého kamene, jakož i z kamenů přírodního původu, případně dalších materiálů (mušle).

V křesťanském umění se umělé jeskyně uplatňují v zobrazení některých světců (poustevníků) či ve zpodobněních některých zázračných zjevení. Do jeskyní či jejich částí bývá vkládán i základní obraz křesťanské ikonografie, chlév s jesličkami, ve kterých je uložen právě narozený Ježíš.

Grotty jsou příznačné také pro romantické zámecké a městské parky konce 19. století, obvykle související s výrazně historizujícími motivy a důrazem na krásu tehdy romantiky objevované krajiny s různými jejími působivými prvky.

Příklady

Valdštejnská zahrada v Praze, počátek 17. století

Mníšek pod Brdy, kaple sv. Maří Magdalény na Skalce, závěr 17. století

Ploskovice, zámek, 18. století

Veltrusy, zámek, 18. století

Zahrada Gröbeho vily v Praze na Vinohradech (dnes Havlíčkovy sady), závěr 19. století