Matějka Bohumil Jaroslav

Biografický slovník památkové péče

Na stránce se pracuje! Díky za pochopení! Vše, co je obsaženo na této stránce, je autorské dílo, které můžete dále užít za podmínek daných Autorským zákonem.

MATĚJKA, Bohumil Jaroslav, (11. 6. 1867 Litoměřice – 11. 12. 1909 Praha)

Historik umění. Pocházel z rodiny soudního adjunkta, původní příjmení Matiegka si v dospělosti změnil na českou formu Matějka. Jeho starším bratrem byl zakladatel české antropologie Jindřich Matiegka.

Studia

Po absolvování gymnázia v Praze studoval na filozofické fakultě české univerzity. Roku 1893 dokončil doktorát disertací na téma Miniatury doby románské.

Zaměstnání

Od roku 1892 byl Matějka sekretářem pražské c. k. Umělecko-průmyslové školy. V té době také podnikl řadu zahraničních cest do Itálie, Francie a Německa, kde se věnoval studiu umění těchto zemí zvláště jejich středověké architektuře. V roce 1897 se stal zaměstnancem archeologicko-etnografického oddělení Muzea Království českého vedeného tehdy Janem Koulou. Společně s ním se Matějka věnoval instalacím exponátů v nové budově muzea. Kromě toho zde uspořádal sbírku kreseb a grafik a stál i u zrodu muzejního lapidária, jehož prvními exponáty byly předměty z vykopávek ostrovského kláštera a románské baziliky sv. Vavřince na Vyšehradě, které Matějka vedl.

Vedle práce v muzeu také vyučoval dějiny umění, nejprve od roku 1896 na c. k. Akademii výtvarných umění, v následujícím roce připojil výuku na české univerzitě a v roce 1900 začal přednášet pro budoucí architekty na pražské technice. Na univerzitě nejprve získal docenturu a v roce 1904 mimořádnou profesuru, od té doby se již věnoval výlučně výuce na této škole, jiné závazky musel opustit. Obnovení stálého semináře dějin umění a získání řádné profesury však již nedosáhl. Podle Zdeňka Wirtha byl Matějka „rozený učitel, měl strhující moc ve svém slově a měl schopnost žáka přesvědčovati, zaujmouti pro sebe.“ Od roku 1907 jej začala ve veškeré činnosti omezovat rozvíjející se tuberkulóza, jíž nakonec v roce 1909 jako 42 letý podlehl.

Působení v institucích, spolcích, redakcích a výborech

Matějka patřil vedle Karla Chytila a Karla B. Mádla k zakladatelské generaci českých dějin umění, která v 90. letech stála na začátku rozmachu tohoto oboru u nás. Byl členem prakticky všech v té době působících českých institucí a spolků, náplní jejichž činnosti byl výzkum a ochrana památek. Měl významné postavení v Archeologické komisi České akademie věd a umění (nejdříve jako jednatel, záhy jako přísedící člen), angažoval se v redakční skupině Soupisu památek historických a uměleckých Království českého. Byl korespondentem c. k. Ústřední komise pro umělecké a historické památky. Od jejího založení zasedal ve výboru Společnosti přátel starožitností českých, kterou považoval za nejlepšího prostředníka mezi odborníky a laickými zájemci o památky. V 90. letech zasedal ve výborech všech tří velkých pražských výstav v sekcích s uměleckohistorickým a etnografickým zaměřením – Jubilejní (1891), národopisné (1895) a výstavy architektury a inženýrství (1898). Na počátku nového století vstoupil také do Klubu Za starou Prahu, kde v letech 1904/1905 zasedal i v domácí radě. V závěru života přijal také výzvu instalovat stálou expozici věnovanou hradu v restaurovaných prostorách Karlštejna, byla otevřena roku 1910.

Odborné badatelské zaměření

V centru jeho zájmu stála jednoznačně domácí architektura. Zpočátku se zabýval především českými raně středověkými sakrálními stavbami. Po vydání Lehnerových Dějin umění národa českého, Doba románská chtěl jeho nevědeckou koncepci přehodnotit a vydat novou syntetickou publikaci shrnující vývoj umění této etapy v Čechách. Předčasný závěr Matějkovy odborné kariéry mu však nedovolil pokročit v tomto projektu příliš daleko, bohužel stejně jako v jeho dalších odborných zájmech. Nicméně v roce 1896 publikoval v Památkách archeologických a místopisných rozsáhlejší výtah ze své habilitace věnované barokní přestavbě a výzdobě kostela sv. Tomáše na Malé Straně, jímž se zapojil k sílícímu proudu rehabilitace domácího barokního umění. Po zahájení soupisového projektu Archeologické komise ČAVU v roce 1894 se Matějka zařadil mezi prvními do autorského kolektivu. Svůj soupis památek lounského okresu vydal záhy po prvním Mádlově svazku v témže roce 1897. Již v následujícím roce publikoval první svazek dílu věnovaného roudnickému okresu, na druhém díle, který se zabýval zdejším zámkem a jeho sbírkami, následně spolupracoval s Maxem Dvořákem (vyd. 1907). Těsně před vypuknutím své choroby se přihlásil ještě k zásadní revizi rukopisu soupisu památek litomyšlského okresu od Jaroslava Kampera. Stihl dokončit text obcí okresu, popis města poté přepracoval až Zdeněk Wirth (vyd. v roce 1908). Řadu zajímavých objevů učiněných během soupisové činnosti Matějka rozpracoval v analytických studiích především v Památkách archeologických a místopisných, ale i v jiných odborných periodicích.

Činnost v oblasti památkové péče: Matějkův největší přínos české památkové péči zřejmě spočívá v jeho pedagogické činnosti. Respekt k českým památkám a zájem o jejich zachování předal na všech třech vysokých školách celé generaci českých architektů, historiků (i dalších studentů filozofické fakulty) a výtvarníků, kteří se na počátku století zapojili do činnosti Klubu Za starou Prahu a celého mohutného proudu za zachování charakteru českých historických měst. Své žáky podle Wirtha především naučil: „lásce k památce, direktní styk s ní a vypěstění instinktu, potřebného k její kritice po stránce technické.“

Prameny a literatura

Archiv

• V rámci pozůstalosti Z. Wirtha v odd. dokumentace Ústavu dějin umění AV ČR jsou uloženy rukopisy některých článků, přednášek a studijní poznámky, karton W-A-1, svazek 4.

Literatura

• Benda, Klement, Rozmach oboru v devadesátých letech, in: Kapitoly z dějin umění I, Praha : Academia 198, s. 197–211.
• Guth, Karel, Bohumil Matějka, Český časopis historický 16, 1909, s. 45.
• „K. G.“ [Guth, Karel], Prof. Dr. Boh. Matějka, Za starou Prahu 1, 1910, s. 7.
• Konůpek, Jan, Bohumil Matějka. Nekrolog, Meditace 3, 1910, s. 71–72.
• Ottův slovník naučný, XVI, Praha 1900, s. 970.
• † Pan Dr. Boh. Matějka, Památky archeologické a místopisné 23, 1908–1909, s. 591.
• VAVROUŠEK, Bohumil – NOVÁK, Arne, Bohumil Jar. Matějka, Literární atlas československý. Díl 2., Praha : Prometheus, 1938, s. 274.
• Wirth, Zdeněk, Bohumil Matějka, Den 12. 12. 1909, II. příloha k č. 350, s. 2.
• Wirth, Zdeněk, Bohumil Matějka, Časopis Společnosti přátel starožitností českých 18, 1910, s. 1–5.
• Wirth, Zdeněk, Vzpomínka na uměleckého dějepisce B. Matějku, Národní listy 79, 1939, 24. 12. , s. 3.

Reference

1 Wirth, Zdeněk, Bohumil Matějka, Časopis Společnosti přátel starožitností českých 18, 1910, s. 1.

2 Matějka byl členem Retrospektivní výstavy, která byla součástí Jubilejní.

3 „Matějka měl silný vliv na mladou generaci architektů a historiků umění, již téměř všichni dnes seskupeni jsou v Klubu Za Starou Prahu, tvoříce značnou část domácí rady“. Napsal v roce 1910 v Matějkově nekrologu Karel Guth („K. G.“ [Guth, Karel], Prof. Dr. Boh. Matějka, Za starou Prahu 1, 1910, s. 7).

4 Wirth, Zdeněk, Bohumil Matějka, Časopis Společnosti přátel starožitností českých 18, 1910, s. 3.

Autorství hesla

Kristina Uhlíková