Athénská charta

Mezinárodní dokumenty památkové péče > Athénská charta (1931)

Projekty vědy a výzkumu v NPÚ > Terminologický slovník památkové péče

Na začátku 20. století památkáři stále naléhavěji pociťovali problém metodologické různorodosti přístupů při restaurování stavebních památek. Oficiálně zazněl požadavek na jejich sjednocení a kodifikaci krátce po skončení první světové války, na 11. mezinárodním Kongresu dějin umění, pořádaném Francouzskou uměleckohistorickou společností 26.9.-5.10.1921 v Paříži. „Office international des musées de l´Institut international de coopération intellectuelle“, zařízení mezinárodní organizace Společnosti národů (Société des Nations; League of Nations), jejímž členem byla i Československá republika, svolala v roce 1930 do Říma schůzku expertů, kteří měli debatovat a připravit podklady pro požadované metodologické sjednocení

Dílo započaté v Římě pak bylo předmětem velké mezinárodní konference, svolané do Athén ve dnech 21.–30.10.1931 pod názvem První mezinárodní kongres architektů a techniků historických památek (Premier congres international des architectes et techniciens des monuments historiques). Asi stovka expertů z různých evropských zemí zde prodiskutovala předložená témata, přičemž vedoucí slovo měl italský památkář, architekt Gustavo Giovannoni (1873-1947).

Výsledkem rokování bylo sedm usnesení nazvaných italsky „Carta del restauro“, značených arabskými číslovkami (obsah usnesení ve zkratce: 1. musí být založeny mezinárodní organizace v oblasti restaurování památek; 2. projekty na restaurování musí být podrobeny odborné kritice; 3. každý stát musí řešit problémy ochrany památek vlastní legislativou; 4. obnažené archeologické vykopávky, které nebudou restaurovány, musí být po výzkumu opět zasypány; 5. pro restaurování mohou být užity moderní techniky a materiály; 6. historické lokality musí být pod přísným dohledem; 7. zvláštní pozornost se musí věnovat ochraně prostředí (okolí) památek) a sedm Hlavních závěrů značených římskými číslicemi (témata: I. Doktríny, hlavní principy; II. Památková administrace a legislativa; III. Zhodnocení památek; IV. Restaurátorské materiály; V. Degradace památek; VI. Konzervační technika; VII. Ochrana památek a mezinárodní spolupráce).

O dva roky později vyšly materiály z athénské konference tiskem v Paříži zásluhou „Office international des musées“. Publikace obsahuje 56 článků a 55 fotografií na 500 stranách, v nichž se rozvádí a dokládají témata konference. Pro sedm článků označených jako „Carta del Restauro“ a sedm bodů Hlavních závěrů konference, odsouhlasených konferencí se vžil název Athénská charta (1931).

Na základě závěrů athénské konference se podařilo Cesare Brandimu založit v Římě roku 1939 „Istituto Centrale del Restauro per le opere d´arte“, rozšířila se ochrana prostředí památek (G. Giovannoni vypracoval svou teorii „ambientismu“ již v roce 1913), mezioborová spolupráce architektů a archeologů, řecký architekt Nicholas Belanos (v letech 1898–1939 vedl restaurátorské práce na athénské Akropoli) navrhl a prosadil do metodologie ochrany památek „anastylózu“, atd.

Nejen Athénská charta (1931), ale zvláště publikované materiály z konference (1933), ukazují, že athénská konference byla nepochybným milníkem na cestě mezinárodní ochrany památek a moderního metodologického a technického uvažování o ochraně a restaurování architektonických památek.

Literatura

• La conservation des monuments d´art et d´histoire. Paris, Office international des musées 1933.

Archiv

• Archives de l´UNESCO, Paris. (Fond Archives IICI)

Autor: Petr Kroupa