Ondřejský kříž (stavitelství)

Slovník >

Barokní krov s ležatou stolicí s podélným zavětrováním ondřejskými kříži mezi sloupy plných vazeb a hambalkovou vaznicí

Gotický krov se zavětrováním zdvojenými překříženými ondřejskými kříži v osové stolici v úrovni prvních a druhých hambalků.

Jako ondřejský kříž jsou ve stavebních konstrukcích obvykle označovány dvojice šikmých výztuh v obdélných (nebo přibližně obdélníkových) polích rámové (příhradové) konstrukce, spojujících po diagonálách horní a dolní rohy konstrukčního pole mezi vodorovnými a svislými prvky a uprostřed překřížených, jejichž funkcí je zamezit zkosení polí smykovými silami a zvýšit tak celkovou tuhost konstrukce.

Označení tohoto typu konstrukčních prvků vychází z toho, že křesťanský mučedník sv. Ondřej byl pro svou víru ukřižován právě na takto uspořádaném kříži, připomínajícím písmeno „X“.

V praxi může dojít k tomu, že z různých konstrukčních důvodů nejsou šikmé výztuhy kotveny přímo do koutů, protože by to mohlo oslabovat tuhost spojů vodorovných a svislých prvků rámu.

Vzhledem k tomu, že zejména na střešní konstrukce, či na konstrukce hrázděných domů působí nepříznivě účinky silného větru, jsou konstrukce bránící zkosení konstrukčních polí označovány jako zavětrování. Přitom se velmi často uplatnily právě konstrukční doplňky v podobě ondřejského kříže. Obdobnou funkci mohly plnit i jinak uspořádané výztuhy, např. připomínající písmeno „V“, či složitější útvary.

Obdobné prvky se používaly a používají i v ocelových konstrukcích, anebo i v konstrukcích z litého železobetonu apod.