Karl Friedrich Kühn

Slovník > Biografický slovník >

Karl Friedrich Kühn (*17.2.1884 Trutnov – †8.5.1945 Praha), českoněmecký architekt, historik umění, památkář. Pocházel z rodiny trutnovského stavitele Konráda Kühna, jeho starší bratr Max byl významným libereckým architektem.

(Přesunuto z adresy na archivovaném webu NPÚ, který není od 1.3.2016 aktualizován. Této podobě stati odpovídá verze článku dostupná ZDE. Následně dochází k úpravám, které lze sledovat v historii stránky.)

Citace: Kristina Uhlíková: KÜHN, Karl Friedrich, in: Biografický slovník památkové péče, on-line: http://www.npu.cz/biograficky-slovnik-pamatkaru-I/kuehn-karl-friedrich/, publikováno: 23.10.2013, ověřeno: (DOPLŇTE!)

Život a dílo

Studia: Po maturitě na trutnovské státní reálce v roce 1903 studoval architekturu na Vysoké škole technické ve Vídni. V roce 1908 studium ukončil státními zkouškami a v následujícím roce obhájil doktorskou práci věnovanou kostelu sv. Trojice v Kuksu. Během studia architektury také pravidelně navštěvoval přednášky Maxe Dvořáka z dějin umění, které podpořily jeho dřívější zaujetí stavebními památkami. Tento zájem jej zřejmě také přivedl k zapojení do stavebně historického průzkumu Diokleciánova paláce ve Splitu prováděného v té době významným rakouským archeologem a architektem Georgem Niemannem. Ještě během studií několikrát navštívil Itálii, delší studijní cestu do Říma a jižní Itálie potom podnikl ještě roku 1912.

Zaměstnání: V letech 1910 – 1912 Kühn pracoval na stavebním úřadě měst Liberce a Chrastavy, současně také působil v libereckém ateliéru svého bratra Maxe Kühna a jeho společníka Heinricha Fanty. Kühnův soustavný zájem o umělecké památky se zúročil roku 1912, když získal místo technického sekretáře C. k. Centrální komise pro památkovou péči. V roce 1917 byl povýšen na technického zemského konzervátora. V Zemském konzervatorátu (později přejmenován na Zemský památkový úřad) působil pod vedení Rudolfa Hönigschmida v německém oddělení, do jehož působnosti patřily tzv. jazykově smíšené okresy. Funkce zemského technického konzervátora byla Kühnovi potvrzena roku 1919 Ministerstvem školství a národní osvěty, přičemž regionem jeho působnosti stále zůstaly především jazykově německé okresy Čech. V této pozici byl Kühn v pražském Státním památkovém úřadu činný až do roku 1935, kdy odchází do Brna.Po penzionování přednosty brněnského Památkového úřadu Stanislava Sochora roku 1941 byl Kühn jmenován do jeho vedení. Po následném sloučení obou protektorátních památkových úřadů v témže roce se jako vedoucí brněnské pobočky stal zástupcem přednosty Wilhelma Turnwalda. Po jeho nástupu do armády na počátku roku 1942 byl Kühn po dobu jeho nepřítomnosti pověřen vedením celého sjednoceného úřadu, tento stav trval až do konce války.

Pedagogické působení: Již v roce 1919 získal Kühn docenturu pro obor památkové péče na pražské Německé technice za studii věnovanou péči o vnější plášť středověkých staveb (Über die Aussenbehandlung mittelalterlicher Baudenkmale). Od roku 1924 na této škole jako soukromý docent přednášel dějiny architektury. V roce 1931 byl jmenován mimořádným profesorem památkové péče a ochrany domoviny. Současně v té době pedagogicky působil také na Akademii výtvarných umění, kde přednášel o dějinách slohů. Roku 1935 přijímá místo na brněnské německé technice s pověřením vybudovat zde Ústav dějin architektury, umění a estetiky výtvarných umění, tento institut poté jako řádný profesor vedl až do své smrti.

Působení v institucích, spolcích, redakcích a výborech: Již roku 1908 se Kühn přihlásil do Společnosti pro podporu německé vědy, umění a literatury v Čechách (Die Gesellschaft zur Förderung deutscher Wissenschaft, Kunst und Literatur in Böhmen), která byla německou protiváhou České akademie věd a umění, přičemž z dopisujícího člena byl jmenován řádným členem v roce 1926. V následujícím roce začal zasedat v její uměleckohistorické komisi, která mimo jiné řídila přípravu topografie pro německé regiony Čech a Moravy. Od počátku 30. let její přípravu v rámci této komise vedl.1 Od roku 1928 byl zapsán také do vlastivědné komise Společnosti. Kühn byl také členem několika architektonických profesních sdružení (Wienner Bauhütte, Zentralvereinigung österreichischen Architekten, Gemainschaft deutscher Architekten für die Tschechoslowakische Republik).

Odborné badatelské zaměření: Kühnův prvotní badatelský zájem patřil v dané době velmi moderně barokní architektuře – psal o klášterním kostele v Kuksu, či o architektu Balthasaru Neumannovi. Postupně jej však začala zajímat i architektura jiných období, společně s Josefem Opitzem vydal publikaci o známém mosteckém pozdně gotickém kostele a během svého brněnského působení napsal studii o zdejším gotickém kostele sv. Tomáše. Věnoval se také uměleckohistorické topografii sudetských regionů – roku 1934 vyšel jeho soupis Liberecka a v rukopise zůstal zachovaný soupis okresu Frýdlant. O severočeských památkách často publikoval i samostatné články. Zajímal se také o lidovou architekturu či historii zvonařství v českých zemích.

Činnost v oblasti památkové péče: Od počátku svého působení v památkové péči Kühn publikoval články i delší studie věnované především řešení praktických problémů v této oblasti. V roce 1920 se zabýval důsledky odluky církve od státu, v roce 1924 problematikou umístění elektrického vedení v historické městské zástavbě, v době hrozícího válečného konfliktu v roce 1938 publikoval o protiletecké ochraně památek. Shrnutím jeho přístupu k památkové péči a souborem praktických zkušeností získaných během dlouholeté praxe je však publikace Die schöne Altstadt: ihr Schutz, ihr Umbau, ihre Verkehrsverbesserung vydaná roku 1932. Kniha je odpovědí na v dané době silné tlaky ze strany mladší generace architektů nadšených funkcionalistickou estetikou na radikální modernizace historických měst a představuje nejkomplexnější manuál shrnující problematiku památkové péče v historických městech, která byla v českých zemích v první polovině 20. století vydána. Její text můžeme považovat za jedno z východisek Kühnova jmenování mimořádným profesorem pro památkovou péči (zřejmě jediným v období první republiky). Za publikaci navíc získal první cenu v literární soutěži Masarykovy akademie práce. Podobně jako větší část publikační aktivity sudetských Němců byla však českou odbornou veřejností do značné míry ignorována. Kühn knihu pojal jako praktickou příručku městského architekta, jak by měl usměrňovat stavební a urbanistický vývojem starých měst. Věnoval se problematice vedení dopravy v historických jádrech měst, regulací jejich ulic a dalších prostor, tématu novostaveb v historické zástavbě i praktickým otázkám oprav jednotlivých starých domů, stranou nenechal ani finanční zajištění úprav a stávající legislativní rámec ochrany památek. Vše dokumentoval příklady z Prahy, Berlína, Bratislavy, Trutnova, Halberstadtu či Amsterdamu. Jeho koncepce ochrany památek bezesporu vycházela především z tradice Vídeňské školy, velmi často se také odvolává na Cornelia Gurlitta.

Karl Kühn byl činný rovněž jako výkonný památkový architekt, zúčastnil se stavebních úprav zámku ve Zbirohu, děkanského kostela v Opavě či radničních budov v Litoměřicích a Českém Krumlově. Svými návrhy obeslal také několik soutěží na úpravu prostor v historických městech – na regulaci rodného Trutnova nebo na regulaci okolí Michalské brány v Bratislavě. V roce 1923 předložil také soutěžní projekt nové budovy Moderní galerie na Kampě.

Archiv:

• Pozůstalost Karl F. Kühna, Národní památkový ústav, ú. o. p. Brno.
• Fond Kunsthistorische Kommission, odd. dokumentace Ústavu dějin umění AV ČR v.v.i.

Literatura:

• DOLENSKÝ, Antonín (ed.), Kulturní adresář ČSR: biografický slovník žijících kulturních pracovníků a pracovnic. Praha: Josef Zeibrdlich 1934.
• DOSTALÍK, Jan, Max Kühn (magisterská práce na Filosofické fakultě Masarykovy University v Brně), Brno 2008.
• KŘÍŽEK, Jiří, Osobnosti z dějin památkové péče v Libereckém kraji, Karl Friedrich Kühn (1884–1945), nepublikovaný text.
• SETNIČKA, Josef, K. Kühn: Die Schöne Altstadt, Stavitel: odborný umělecko-technický měsíčník, roč. 13, č. 4-5, Praha: Klub inženýrů a stavitelů, stavitelská sekce 1932.
• SLAVÍČEK, Lubomír, Kühn, Karl Friedrich, In: HOROVÁ, Anděla (ed). Nová encyklopedie českého výtvarného umění (dodatky). Praha: Academia 2006.
• ŠTONCNER, Petr, Příspěvky k dějinám památkové péče v letech 1918–1938, část 2. – Organizační vývoj jednotlivých památkových úřadů, ZPP 64, 2004, s. 539–545.
• UHLÍKOVÁ, Kristina, Zapojení německy píšících badatelů do dvou projektů soupisů památek v českých zemích, Práce z dějin Akademie věd 5, 2013, č. 1, s. 25–46.
• ZEMAN, Jaroslav, Pozapomenutý historik umění Karl Friedrich Kühn (1884–1945), in: Sborník Národního památkového ústavu, Územního odborného pracoviště v Liberci, Liberec 2007, s. 85–89.

Aktualizace:

• ZEMAN, Jaroslav: Osobnost autora Karla Friedricha Kühna (1884-1945). In KÜHN, Karl Friedrich a UHLÍKOVÁ, Kristina, ed. Verzeichnis der kunstgeschichtlichen und historischen Denkmale im Landkreis Friedland. Praha: Artefactum, 2013. https://www.academia.edu/8351274/

Bibliografie k památkové péči:

• Trennung von Kirche und Staat – und der Denkmalschutz, Technische Blätter. Vierteljahrschrift des Deutschen polytechnischen Vereines in Böhmen 52, 1920, Nr. 27, 28.
• Elektrische Leitungen in Stadt und Land -ihre schönheitlichen Forderungen: eine denkmalpflegerische und heimatschützlerische Studie. Reichenberg: Franz Kraus 1924.
• Eine bemerkenswerte Sicherung und Übertragung alter Wandmalereien im Festsaale der Prälatur zu Krumau, Ingenieur-Zeitschrift; das Blatt der deutscher Techniker in der Tschechoslowakischen Republik 4, 1924.
• Die schöne Altstadt: ihr Schutz, ihr Umbau, ihre Verkehrsverbesserung. Berlin: Wilhelm Ernst&Sohne 1932.
• Fliegerschutz für Kunst- und Kulturdenkmale: Ein technischer Wegweiser. Brünn: Rudolf M. Rohrer 1938.
• Denkmalschutz und Baupflege im Stadtraume. Prag: Druck von Ed. Grégr & Sohn 1943.

Poznámky:

• 1 Odd. dokumentace Ústavu dějin umění AV ČR, fond Kunsthistorische Kommission, karton 1, neuspořádáno.

KU