Herain Jan

Kategorie: Biografický slovník

Na stránce se pracuje! Díky za pochopení! Vše, co je obsaženo na této stránce, je autorské dílo, které můžete dále užít za podmínek daných Autorským zákonem.

(14.5.1848 Hořovice – 11.12.1914 Praha)

Stavitel, archivář, znalec a ochránce pražských památek. Pocházel z chudé rodiny hořovického řemeslníka a písmáka.

Život

Studia

Vzhledem ke špatné finanční situaci rodiny nebylo možné, aby po ukončení nižší reálky pokračoval ve studiích. Vyučil se tedy nejprve zedníkem, později se vypracoval na stavebního kresliče a následně i stavbyvedoucího. V letech 1870–1872 doplnil své praktické vzdělání studiem na českém Polytechnickém ústavu v Praze a stal se samostatným stavitelem.

Zaměstnání

Jako stavitel pracoval především pro významnou pražskou projekční a stavební firmu Novák a Jahn, která se specializovala zvláště na stavby pivovarů a lihovarů. Postupně se stal uznávaným specialistou právě na stavby pivovarů (projektoval pivovar v Braníku, na Vinohradech, v Holešovicích či v Českých Budějovicích). V rámci svého zaměstnání velmi často cestoval po řadě zemí monarchie, roku 1897 podnikl studijní cestu po Itálii. V roce 1901 byl zvolen do pražského obecního zastupitelstva, v němž dva roky zasedal. Veškerý volný čas trávil studiem pražských památek. Jeho zájem a hluboké znalosti jej nakonec přivedly až ke jmenování městským stavebním archivářem roku 1904. V té době zanechal projekční práce a až do své smrti se zcela věnoval stavebnímu archivu.

Činnost v oblasti památkové péče (Působení v institucích, spolcích, redakcích a výborech)

Již od počátku 90. let se Herain intenzivně zapojil do činnosti řady institucí a spolků, v jejichž náplni bylo studium a ochrana stavebních památek. Nejprve se angažoval v Umělecké besedě, Spolku českých inženýrů a architektů a v Archeologickém sboru Muzea Království českého. V roce 1892 byl jmenován konzervátorem c. k. Centrální komise pro výzkum a zachování uměleckých památek pro městské okresy Praha III. a IV. (Malá Strana a Hradčany) a pro hořovický, příbramský a smíchovský okres. V následujícím roce byl zvolen do výboru Jednoty pro obnovu kláštera bl. Anežky České. V dalším roce se stal přísedícím Archeologické komise České akademie věd a umění. V roce 1900 byl zvolen do ředitelství Jednoty pro dostavbu chrámu sv. Víta, v roce 1903 do komise pro úpravu a dokončení prací na Karlštejně. Zasedal také v přípravných výborech Zemské jubilejní výstavy (1891) a Národopisné výstavy (1895), kde z jeho podmětu byla postavena rekonstrukce rynečku kolem kostela sv. Linharta v 17. století. Na výstavě architektury a inženýrství (1898) byl předsedou retrospektivního oddělení a z jeho návrhu bylo mimo jiné vytvořeno Maroldovo panorama Bitvy u Lipan.

Nejintenzivněji se Herain angažoval ve Společnosti přátel starožitností českých. V roce 1888 patřil k jejím zakládajícím členům a po odstoupení Jana Zeyera z postu předsedy roku 1903 se stal jeho nástupcem a v této funkci zůstal až do své smrti.

Byl také jednatelem a jedním z nejaktivnějších členů Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy, zvané zkráceně Soupisová komise. Komise byla zřízena v roce 1893 v souvislosti s pražskou asanací jako poradní orgán městské rady. Měla sestavovat inventář památek ohrožených regulací a soustřeďovat jejich fotografickou a plánovou dokumentaci.[1] Komise se vyjadřovala k regulačním záměrům města, pro městskou radu však její názor nebyl závazný. Členy byli, kromě zástupců města, představitelé řady institucí a spolků zabývajících se pražskými památkami. Herain byl vždy podrobně informován o probíhajících i připravovaných stavebních zásazích do historického jádra města a během schůzí komise upozorňoval na možná ohrožení památek a často i navrhoval úpravy projektů, tak aby zásahy do původní zástavby byly co nejméně bolestné. Přestože komise většinu návrhů akceptovala a přijala za své, městská rada se často rozhodla pro jiné řešení.

Pod stále větším tlakem veřejnosti kritizující rozsáhlé zásahy do historického jádra Prahy byla městskou radou roku 1896 ustanovena ještě zvláštní Umělecká komise, v níž Herain zasedal vedle řady významných architektů jako přední znalec historie a památek města a záhy se stal jejím referentem. Vzhledem k tomu, že však městská rada naprostou většinu návrhů komise ignorovala, její členové roku 1898 rezignovali a komise zanikla.

Herain působil také v Klubu Za starou Prahu, patřil k zakládajícím členům a v jeho domácí radě zasedal až do roku 1907. Roku 1908 byl předsedou přípravného výboru Prvního sjezdu na ochranu památek, jehož byla hlavním iniciátorem Společnost přátel starožitností pod jeho vedením a který sehrál významnou roli v propagaci moderních názorů na ochranu památek v zvláště v mimopražských regionech Čech ale částečně i Moravy.

Svými charakterovými vlastnostmi, svými nemírně rozsáhlými znalostmi si Herain získal ve své době nebývalý respekt jak mezi zastupiteli a úředníky pražské městské rady, tak mezi širokou veřejností a na přelomu století se stal jednou z hlavních osobností boje za zachování staré Prahy.

„Jeho znalosti historické i uměleckohistorické, podepřené zkušenostmi ze stavitelské praxe, učinily z něj uznávanou autoritu na úseku ochrany památek a vážnost, jíž u městských úřadů a orgánů požíval, mu umožňovala aktivně hájit stanoviska, k nimž se Společnost programově hlásila. Herain byl samouk, názorově patřil spíše ke staromilcům, ale přesto dovedl pochopit a podpořit pokrokové trendy v oblasti památkové péče.“[2] Zhodnotil nedávno jeho přínos Společnosti přátel starožitností ale vlastně i ochraně pražských památek Jiří Špét.

Odborné badatelské zaměření

Jak přiznávala řada jeho současníků, byl Herain spíše živou „kronikou Prahy“. Díky své fenomenální paměti a trpělivému studiu archivů měl hluboké znalosti o většině starých pražských staveb, vzhledem ke svému zcela jiným směrem zaměřenému vzdělání však nebyl schopen tato fakta adekvátně zpracovat do většího syntetizujícího celku. Přestože tedy stále plánoval přípravu rozsáhlejší studie o stavebním vývoji města, jeho publikační činnost se omezila na kratší texty o jednotlivých stavbách, objevených freskách a dalších prvcích výzdoby objektů či o zajímavých informacích z historie města získaných při studiu archivů. Jako první se Herain systematicky zabýval ikonografií Prahy a stal se zakladatelem sbírky plánů, vedut a fotografií města v jeho archivu.

Dalším cílem Herainových výzkumů bylo soustřední materiálu pro přípravu tolik chybějícího slovníku českých výtvarných umělců. Archeologické komisi se zavázal zpracovat soupis památek rodného hořovického okresu.

Zdroje

Archiv:

• Jan Herain, Archiv hlavního města Prahy, Praha.[3]
• Jan Herain, 1903–1914, Státní okresní archiv Beroun, Beroun.

Literatura:

• ČERNÝ, Antonín Bohuš, Našemu starostovi k prvnímu desetiletí, ČSPSČ 14, 1906, s. 2–5.
• Herain, Jan, in: Ottův slovník naučný. Illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Díl 28, Praha 1909, s. 559.
• ČERNÝ, Antonín Bohuš, Ze vzpomínek na starostu Jana Heraina, ČSPSČ 22, 1914, 143–151.
• WIRTH, Zdeněk, Jan Herain, PA 26, 1914, s. 236.
• VOJTÍŠEK, Václav, ČERNÝ, Antonín Bohuš, Jan Herain. Obraz života, působení a vzpomínky, zvláštní otisk ČSPSČ 22, 1915.
• CHYTIL, Karel, Jan Herain, Almanach České akademie 25, 1915, s. 218–222.
• ZUMAN, František, Společnost přátel starožitností československých, ČSPS 37, 1929, s. 13–29.
• ŠPÉT, Jiří, Podíl Společnosti přátel starožitností na organizaci památkové péče na konci 19. století, Zprávy Společnosti přátel starožitností za rok 1974, s. 5–12.
• PAVEL, Jakub, Dějiny památkové péče v českých zemích v 19. století, Sborník archivních prací 25, 1975, s.
• HOLEC, František, Jan Herain, Archivní časopis 44, 1994, s. 223–233.
• [F. Hol.] HOLEC, František, Herain Jan, in: Hoffmannová, Jaroslava, Pražáková, Jana, Biografický slovník archivářů českých zemí. Praha 2000, s. 219.
• [PŠo] ŠOPÁK, Pavel, Herain, Jan, in: Horová, Anděla, ed. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Dodatky. Praha, 2006, s. 278.
• ŠPÉT, Jiří, Přehled dějin Společnosti přátel starožitností. Část II. Podíl Společnosti na rozvoji historické a vlastivědné práce i ochrany kulturního dědictví do první světové války, Časopis Společnosti přátel starožitností 120, 2012, s. 65–98.

Bibliografie k památkové péči:

• Slovo o bourání Melantrichovy tiskárny v Praze, Světozor 27, 1893, s. 195.

Reference

• 1 Viz např. F. Herman, Dvacet let činnosti „Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hlav. města Prahy“, Zprávy Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hlav. města Prahy, sv. 6, Praha 1915, s. 19-40.
• 2 ŠPÉT, Jiří, Přehled dějin Společnosti přátel starožitností. Část II. Podíl Společnosti na rozvoji historické a vlastivědné práce i ochrany kulturního dědictví do první světové války, Časopis Společnosti přátel starožitností 120, 2012, s. 65–98.
• 3 Větší část jeho pozůstalosti však shořela v roce 1945 při požáru Staroměstské radnice.

Odkazy

• Artarchiv.

Autorizace

KU.

(C) Citace: Kristina Uhlíková: HERAIN, Jan, in: Biografický slovník památkové péče, on-line: http://www.npu.cz/biograficky-slovnik-pamatkaru-I/herain-jan/, publikováno: 19.10.2013, ověřeno: (DD.MM.YYYY)

Vytvořeno v rámci projektu NPÚ Dějiny a teorie památkové péče.