Benátská charta

Mezinárodní dokumenty památkové péče > Benátská charta

[Toto je pracovní verze stránky. Díky za pomoc seriózními editacemi.]

Mezinárodní charta o zachování a restaurování památek a sídel / Charte Internationale sur la Conservation et la Restauration des Monuments et des Sites

Benátky 31.5.1964

Mezinárodní charta o zachování a restaurování památek a sídel

Aktuální překlad, vydaný v časopisu Zprávy památkové péče, roč. 74, 2014, č. 3, s. 251-252. Předchozí verze překladu.

Památky jako nositelé duchovního poselství minulosti představují v současném životě národů živé svědectví jejich staletých tradic. Lidé si stále více uvědomují jednotu všelidských hodnot, a proto považují památky za své společné dědictví. Uznávají svou společnou odpovědnost za jejich zachování a považují za svou povinnost předat je budoucím generacím v plné bohatosti jejich autenticity. Podstatné je, aby principy, jimiž se řídí konzervace a restaurování památek, byly dohodnuty a formulovány na mezinárodní úrovni. Každému národu je přitom ponecháno, aby je aplikoval v rámci své vlastní kultury a svých vlastních tradic. Tím, že tyto principy poprvé zformulovala, přispěla Athénská charta z roku 1931 k rozvoji širokého mezinárodního hnutí, které dostalo konkrétní podobu v národních dokumentech, v aktivitě ICOM a UNESCO a v jím založeném Mezinárodním centru pro studia konzervace a restaurování kulturních statků. Narůstající vědomosti a kritické bádání odhalují problémy, které jsou stále komplexnější a rozmanitější. Nyní, zdá se, nadešla chvíle Athénskou chartu znovu přezkoumat, její principy prohloubit a rozšířit jejich dosah v novém dokumentu.

V důsledku toho II. mezinárodní kongres architektů a techniků historických památek, který se sešel v Benátkách ve dnech 25.–31. května 1964, schválil následující text:

Definice

Čl. 1. Pojem historické památky zahrnuje nejen jednotlivé architektonické dílo, ale i městské či venkovské sídlo, které podává svědectví o svébytné civilizaci, příznačném vývoji nebo o historické události. Vztahuje se nejen na velké umělecké výtvory, ale i na skromnější díla, která časem získala kulturní význam.

Čl. 2. Konzervace a restaurování památek musí vycházet ze všech věd, technik a technologií, jež mohou přispět k poznání a k záchraně památkového dědictví.

Čl. 3. Smyslem konzervace a restaurování památek je jejich zachování nejen jako uměleckých děl, ale i jako historických dokumentů.

Konzervace

Čl. 4. Pro uchování památek má základní význam jejich stálá, soustavná údržba.

Čl. 5. Zachování památek je vždy snazší, jestliže se jim určí využití užitečné pro společnost. Žádoucí využití nicméně nesmí narušit architektonickou dispozici a výzdobu budovy. Pouze v těchto mezích je možno hodnotit a schvalovat úpravy, které jsou požadovány v důsledku změny funkce stavby.

Čl. 6. Konzervace památky v sobě zahrnuje uchování jejího prostředí v odpovídajícím měřítku. Pokud tradiční prostředí existuje, je nutné ho udržet. Každou novostavbu, demolici či úpravu, která by změnila vztahy objemů a barev, je třeba zamítnout.

Čl. 7. Památku nelze oddělit od historie, jíž je svědkem, a od prostředí, v němž se nachází. V důsledku toho může být připuštěno přemístění památky nebo její části jen tehdy, když to vyžaduje její záchrana, nebo z důvodů mimořádného národního či mezinárodního zájmu.

Čl. 8. Díla sochařství, malířství nebo výzdoby, která tvoří nedílnou součást památky, mohou být od ní oddělena jen v případech, kdy toto opatření představuje jediný prostředek zaručující jejich zachování.

Restaurování

Čl. 9. Restaurování je operací výjimečné povahy. Jejím cílem je odhalit a uchovat estetické a historické hodnoty památky. Vychází z respektu k originální hmotné podstatě díla a z autentických dokumentů. Musí se zastavit tam, kde začíná hypotéza, a v takovém případě každý zásah, jenž je shledán z estetických či technických důvodů nezbytným, musí být rozlišitelný od původní architektonické skladby památky a musí nést znaky naší doby. Před restaurováním a během něj se musí provádět průzkumy dotčené památky (stavebně-historický, restaurátorský, archeologický).

ČI. 10. Jestliže se tradiční techniky ukážou jako nepostačující, je možno zabezpečení památky provést takovými moderními technikami konzervace a konstrukce, jejichž účinnost byla vědecky podložena a prakticky ověřena.

Čl. 11. Hodnotné přínosy všech dob, které přispěly k vybudování památky, musí být respektovány, protože cílem restaurování není dosažení jednoty stylu. Jestliže budova vykazuje více na sobě navrstvených period vývoje, pak obnažení stavu skrytého uvnitř je možno odůvodnit jen výjimečně. Podmínkou je, že odstraňované vrstvy jsou jen malého významu, že prvky nově odkryté jsou svědectvím vysoké historické, archeologické nebo estetické hodnoty a že jejich stav je natolik dobrý, aby intervenci ospravedlnil. Zhodnocení významu odkrytých prvků a rozhodnutí, co může být odstraněno, nelze ponechat pouze na jednotlivci pověřeném akcí.

Čl. 12. Náhrady za chybějící části památky se musí harmonicky začleňovat do jejího celku. Zároveň však musí být rozlišitelné od originálu, aby restaurování nefalzifikovalo uměleckou či historickou skutečnost.

Čl. 13. Doplňky lze připustit, jen pokud respektují všechny hodnotné části budovy, její tradiční prostředí, vyváženost kompozice a vztahy s okolím.

Památková sídla

ČI. 14. Památková sídla musí být předmětem zvláštní péče tak, aby byla zachována jejich integrita a zajištěna jejich odpovídající sanace a prezentace. Konzervační a restaurátorské práce v nich prováděné se musí řídit principy uvedenými ve výše uvedených článcích.

Vykopávky

Čl. 15. Archeologické výzkumy by se měly provádět v souladu s vědeckými standardy a s doporučením definujícím mezinárodní principy o provádění archeologických výzkumů přijatým organizací UNESCO v roce 1956. Ruiny, architektonické články a objevené objekty musí být zachovány, udržovány a trvale chráněny. Krom toho je třeba využít každé iniciativy vedoucí k lepšímu pochopení objevené památky bez zkreslení jejího významu či vytržení z kontextu. Jakékoli rekonstrukční práce musí být vyloučeny „a priori“. Přípustná je pouze tzv. anastylóza, tedy opětovné sestavení existujících, avšak zhroucených částí. Spojující materiál musí být rozeznatelný a jeho použití by mělo být minimální, jen v rozsahu nutném k uchování památky a navrácení její formy.

Dokumentace a publikace

Čl. 16. Všechny záchranné, konzervační a restaurátorské práce i archeologické výzkumy musí být vždy přesně dokumentovány formou kritických analytických zpráv, dokladovaných kresebně i fotograficky. Dokumentace musí zachytit všechny etapy bouracích, konsolidačních a integračních prací a zároveň i všechny získané poznatky technické a tvaroslovné povahy. Tuto dokumentaci je třeba uložit v archivech veřejných institucí, aby byla k dispozici badatelům; doporučuje se její publikování.

Komise pro redakci charty

Prací v Komisi pro redakci Mezinárodní charty o zachování a restaurování památek a sídel se zúčastnili: Pierro Gazzola (Itálie), předseda, Raymond Lemaiere (Belgie), zpravodaj, J. Bassegoda Nonell (Španělsko), Luis Benavente (Portugalsko), Djurdje Boskovič (Jugoslávie), Hiroshi Daifuku (UNESCO), P. L. De Vrieze (Nizozemí), Harald Langberg (Dánsko), Mario Matteucci (Itálie), Jean Merlet (Francie), Carlos Flores Marini (Mexiko), Roberto Pane (Itálie), Jakub Pavel (Československo), Paul Philippot (ICCROM), Victor Pimentel (Peru), Harold Plenderleith (ICCROM), Deoclecio Reding de Campos (Vatikán), Jean Sonnier (Francie), Francois Sorlin (Francie), Eustathios Stikas (Řecko), Gertrud Tripp (Rakousko), Jan Zachwatovicz (Polsko), Mustafa S. Zbiss (Tunis).

Překlad Jakuba Pavla na základě zkušeností s vývojem oborové terminologie aktualizovali Josef Štulc a Bohumíra Cymbalaková (čl. 15).

Odkazy

Zdroj na webu ČNK ICOMOS ZDE. Dokument doc ke stažení.

Originální text (PDF) na webu ICOMOS: EN, FR.

Wikipedia: EN.

Literatura

Österreichische Zeitschrift für Kunst- und Denkmalpflege 2015, Heft 1/2. 50 Jahre Charta von Venedig. Dvojčíslo časopisu rakouských památkářů věnované připomenutí 50 let Benátské charty. Řada příspěvků se věnuje okolnostem vzniku charty, jejím přínosům pro vývoj památkové péče i podílu na aktuálních úvahách o perspektivách ochrany památek v budoucnu.

Zprávy památkové péče, 74, 2014, 3. Monotématické číslo k výročí Benátské charty.

Historie

Dokument rozhodujícím způsobem poznamenal obraz památkové péče v "západní" kultuře. Zdůraznil význam zachované hmotné substance památek jako základ jejich významu zejména při odborném zacházení z hledisek restaurování a "obnovy" památek.

Projevil se také ve většině následných deklarativních či normativních dokumentů mezinárodního či národního dosahu. To platí např. o Dokumentu o autenticitě z Nara, chartě o kulturním turismu, Australské chartě, ale také dokumentech o zkoumání památek (Viktoriiny vodopády, Sofia).

Charta z Burry. Australská charta ICOMOS k péči o místa s kulturním významem - 1979, Burra, Austrálie

Na Benátskou chartu se odvolává v preambuli.

Revidovaný český překlad ve sborníku Mezinárodní dokumenty k památkové péči z roku 2011 zde: PDF.

Mezinárodní charta o historických zahradách - 1982, Florencie, Itálie

Tato charta je uváděna jako doplněk Benátské charty pro specifickou oblast kulturního dědictví.

Preambule: Mezinárodní výbor pro historické zahrady ICOMOS-IFLA se rozhodl na svém zasedání ve Florencii dne 21. května 1981 vypracovat chartu týkající se ochrany historických zahrad s tím, že tento dokument ponese název města, v němž byl přijat. Tato charta byla načrtnuta Mezinárodním výborem a dne 15. prosince 1982 ji registroval ICOMOS, aby tak na tomto specifickém úseku doplnila Benátskou chartu.

Článek 3 pak upřesňuje: Jako památka musí být historická zahrada chráněna v souladu s Benátskou chartou. Nicméně jako živá památka musí být zároveň chráněna i podle specifických pravidel, která obsahuje tato charta.

Článek 13 pak požaduje: Architektonické a sochařské složky ani pevné či mobilní prvky tvořící výzdobu, jež jsou nedílnou součástí historické zahrady, nesmějí být odstraňovány; jen v případech, kdy to vyžaduje jejich konzervace nebo restaurování. Restaurování nebo nahrazení ohrožených prvků se musí dít podle zásad Benátské charty a je třeba zaznamenat datum jakékoli substituce.

Revidovaný český překlad ve sborníku Mezinárodní dokumenty k památkové péči z roku 2011 zde: PDF.

Charta pro péči o historická města a městské celky (Washingtonská charta) - říjen 1987

Preambule a definice

Všechna městská společenství, ať se vyvíjela postupně v průběhu věků, či byla záměrně vytvořena, jsou výrazem rozmanitosti lidské společnosti v jejím historickém vývoji.

Tato charta se týká historických městských celků, velkých i malých, včetně historických center a čtvrtí a včetně jejich přírodního i člověkem vytvořeného prostředí. Kromě toho, že jsou dokladem historie, ztělesňují tyto celky hodnoty tradičních městských kultur. V současné době jsou mnohé z nich ohroženy, fyzicky chátrají, mnohé jsou poškozeny a některé i zničeny v důsledku urbánního rozvoje, který všude na světě s sebou přináší industrializace.

Za této dramatické situace, která často vede k nevratným kulturním, společenským, ba i hospodářským ztrátám, považuje Mezinárodní rada pro památky a sídla (ICOMOS) za nutné vypracovat mezinárodní chartu pro historická města a městské soubory, která doplní Mezinárodní chartu o zachování a restaurování památek a sídel, obvykle zkráceně nazývanou „Benátská charta“. Text nové charty definuje principy, cíle a metody potřebné pro záchranu historických měst a městských celků. Kromě toho má charta také pomoci v těchto oblastech zajistit soulad soukromého a společenského života a podpořit záchranu těch kulturních statků, které, jakkoli skromné v měřítku, tvoří paměť lidstva.

Revidovaný český překlad ve sborníku Mezinárodní dokumenty k památkové péči z roku 2011 zde: PDF.

Mezinárodní charta o ochraně archeologického dědictví - 1990, Lausanne

Preambule: ...Ochrana archeologického dědictví nemůže být založena výhradně na použití archeologických metod. Vyžaduje širší základ odborných a vědeckých poznatků a dovedností. Některé prvky archeologického dědictví jsou součástí staveb a v takových případech musí být chráněny v souladu s kritérii pro ochranu těchto struktur stanovenými v Benátské chartě. Ostatní prvky archeologického dědictví tvoří součást životního prostředí obyvatel, jejichž spoluúčast je zásadní podmínkou ochrany a zachování...

Orinální zdění v anglické verzi: PDF.

Směrnice pro vzdělávání a školení v oblasti ochrany památek, areálů a sídel - 7.8.1993, Colombo, Srí Lanka

Dokument zdůrazňuje význam státních institucí při posilování vztahu veřejnosti ke kulturnímu odkazu, ale také nutnost tyto instituce pro související úkoly náležitě vybavit.

Revidovaný český překlad ve sborníku Mezinárodní dokumenty k památkové péči z roku 2011 zde: PDF.

Dokument o autenticitě - 1994, Nara, Japonsko

V článku 3 preambule se uvádí: Dokument o autenticitě z Nara je koncipován v duchu Benátské charty z roku 1964, navazuje na ni a rozšiřuje ji v reakci na stále rostoucí zájem a obavy o kulturní dědictví v našem současném světě.

Odst. 10: Autenticita, takto chápaná a potvrzená Benátskou chartou, se jeví jako základní faktor hodnotové kvalifikace. Pochopení autenticity hraje zásadní roli ve všech vědeckých studiích o kulturním dědictví, v plánování konzervace a restaurování památek i v procesu zapisování, který se používá pro Úmluvu o světovém dědictví a pro jiné seznamy kulturního dědictví.

Revidovaný český překlad ve sborníku Mezinárodní dokumenty k památkové péči z roku 2011 zde: PDF.

Charta o interpretaci kulturního dědictví - 2008, Québec, Kanada

Na Benátskou chartu se odvolává Charta o interpretaci kulturního dědictví, Québec, 2008. Volný pracovní překlad ZDE; originál EN: PDF.

Preambule:

Od svého založení v roce 1965 ICOMOS jako celosvětová organizace odborníků specializovaných na obory výzkumu, dokumentace a ochrany kulturního dědictví soustavně prosazuje konzervační etiku ve všech svých činnostech a napomáhá veřejnému uznání hodnot materiálního dědictví lidstva ve všech jeho formách a v celkové rozmanitosti.

Jak je uvedeno v Benátské chartě (1964): “Je naprosto nezbytné, aby zásady konzervace a restaurování historických staveb byly vytvořeny na mezinárodním základě, přičemž každý stát zajistí péči v rámci své kultury a tradic.” Následující charty ICOMOS proto zdůrazňovaly význam obecných metodických zásad pro profesionální výkon konzervačních činností, ale také pro ochranu kulturního dědictví ve všech částech světa.

Tyto dosavadní charty ICOMOS zdůrazňovaly veřejnou komunikaci jako základní součást rozsáhlejších konzervačních aktivit (variantně byly užívány pojmy “šíření informací”, “popularizace”, “prezentace” a “interpretace”). Tím je uznáváno, že v rámci všech kulturních tradic lidstva je každá konzervační aktivita ze své podstaty výsledkem mezilidské komunikace.

2014

V souvislosti s připomínáním 50. výročí Benátské charty se koná řada mezinárodních odborných konferencí.

Vídeň: 50 Jahre Charta von Venedig – Geschichte, Rezeption, Perspektiven.

Národní památkový ústav vydal v čísle 3 oborového časopisu Zprávy památkové péče několik článků, připomínajících 50 let Benátské charty.

2015

Dvojčíslo časopisu rakouských památkářů Österreichische Zeitschrift für Kunst- und Denkmalpflege 2015, Heft 1/2 je věnováno připomenutí 50 let Benátské charty. Řada příspěvků se zabývá okolnostmi vzniku charty, jejími přínosům pro vývoj památkové péče i podílu na aktuálních úvahách o perspektivách ochrany památek v budoucnu.